#72: Potopit Putina, nepravé babičky a Jana (málem) královnou

Aug 24, 2024

Sobota 24. 8. 2024

Vážení a milí,

jestli jsme někdy žili v představě, že v létě nastává okurková sezóna, letos se nám vyhla obloukem. Událostí bylo tolik, že by vydaly na newslettery tři, byť jsem napsala - jako vždy - jen jeden. Podíváme se v něm na otřesy na Slovensku, do Ukrajiny (a do Ruska) a do potenciální lithiové velmoci Srbska. Kromě toho se dozvíte o boji babiček proti extremismu, Googlu proti nálepce monopolu a britské vlády proti misogynii. Na konec nabídnu text o "vynálezkyni" konceptu kalorií, knihu o bílých dírách a seriál o královně, co se na trůnu moc neohřála.

Příjemné čtení

Hana ❤️

PS: dnešní četba vám zabere: 12 minut

PPS: Podpořit vznik newsletteru můžete tady na Substacku pravidelným "předplatným" nebo zde měsíčně i jednorázově.

📚 Co zrovna čtu: Alexandr Kliment - Nuda v Čechách (všechny knihy si ukládám na Goodreads)

🎧 Co zrovna poslouchám: soundtrack k seriálu My Lady Jane

Mezinárodní dění

🇸🇰 Slovenské plniny

Slovo prázdniny vzniklo odvozením od slovního spojení "prázdné dny". Pokud bychom tuto logiku dovedli ad absurdum, Slovensko letos zažilo spíše plniny. Smršť rozčíleníhodných kroků vládní koalice má možná jako jeden z cílů smést zájem o veřejné dění ze stolu a udolat celou zemi až do stavu blažené rezignace. Přitom některé z nich, jako rozvrat kulturní scény, jsou příznakem duševní vyprázdněnosti, zatímco jiné, jako devastace celého systému spravedlnosti, útočí na samý základ státu.

Boj o kulturu: ministryně Martina Šimkovičová (a generální tajemník úřadu Lukáš je-Země-doopravdy-kulatá Machala) odvolala z funkce ředitele Národního divadla Mateje Drličku a den na to i ředitelku Národní galerie Alexandru Kusou. Kdo nahradí Drličku není jasné, Kusou nahradil taoistický masér Anton Bittner. Šimkovičová už dříve "zaujala" svými výroky, že kultura slovenského lidu má být slovenská a žádná jiná, a že s jinými kulturami se míchat nemá. Protesty proti jejím krokům se pak konaly pod heslem "Kultura má být otevřená a žádná jiná“.
Konec veřejnoprávní RTVS: Rozdíl mezi RTVS a STVR je na první pohled jen v pořadí písmen. Veřejnoprávní Rozhlas a televize Slovenska (RTVS) byl od 1. července nahrazen Slovenskou televízií a rozhlasem (STVR) a na pohled druhý už se dějí velké změny. První čtyři členové Rady STVR jsou toho důkazem - výše zmíněný Lukáš Machala, bývalý mluvčí Vladimira Mečiara Jozef Krošlák, finančník Peter Benčurík a bývalá členka Rady RTVS Jarmila Mikušová, která v této roli hlasovala proti tehdejšímu řediteli Machajovi. Český rozhlas kvůli obavám z vlivu politiků se slovenskými kolegy přerušil spolupráci.
Rezort (ne)spravedlnosti: Ministrem spravedlnosti Borisem Suskem byl z vězení propuštěn bývalý speciální prokurátor Dušan Kováčik, odsouzený za braní úplatků. Vysloužil si přezdívku 61:0, protože do jednoho zastavil všechna trestní stíhání, která mu přistála na stole (včetně Roberta Fica). Dalším kontroverzním osobnostem bylo zrušeno stíhání nebo obvinění na základě novely trestního zákoníku, z té vyplývá i zrušení speciální prokuratury (už méně jasně z ní vyplývá zvýšený počet krádeží v obchodech).
Zrušení NAKA: Národní kriminální agentura (NAKA) je elitní policejní útvar, který vyšetřuje závažnou trestnou činnost. Respektive byl a vyšetřoval, od září se členové NAKA mají přesunout do jiných útvarů, v některých případech i na krajská nebo okresní policejní ředitelství. Místo NAKA vznikne Úřad boje proti kriminalitě a další dva útvary zaměřené na drogy a terorismus. Kromě reorganizace proběhly i personální čistky - policejní inspekce obvinila tři bývalé vyšetřovatele NAKA a bývalého prokurátora z trestného činu zneužívání pravomoci veřejného činitele, hrozí jim trest až 12 let za mřížemi. Elitní policisté vyšetřovali korupci v nejvyšších patrech státu, teď skončili údajně proto, že v zemi chybí pochůzkáři.

🇺🇦 Potopit Putina

Prázdniny se nekonaly ani na Ukrajině, kde se válčí už skoro 1 000 dní. Prezident Zelenský se ale rozhodl, že když ne on, tak ani Putin. A 6. srpna se rozhodl udělat něco, co neudělal nikdo od druhé světové války - vpadnout na území Ruska a obsadit (malou) část území. Konkrétně se jedná o Kurskou oblast, což znamená pro Vladimira Putina už druhou Kurskou nepříjemnost - ta první se týkala ponorky Kursk, která se potopila v roce 2000 a novopečený prezident na tragédii reagoval naprostou lhostejností. Zelenský by (pochopitelně) na dno Barenstova moře nejraději poslal samotného Putina, a pokusil se o to právě překvapivou ofenzivou. Důvodů k tomu mohl mít několik. Oficiální ukrajinské vysvětlení hned po invazi byla snaha o způsobení co největší ztráty a destabilizaci v Rusku, později Zelenský začal mluvit o vytvoření nárazníkového pásu mezi Ukrajinou a Ruskem.

Úspěch bleskového zabrání území (nutno dodat, že za cenu velkých ztrát) znamená ale i symbolickou a morální vzpruhu - od loňské zimy je válečná iniciativa na straně Ruska a obsazení části Kurské oblasti znamenalo signál, že Ukrajinci "na to stále mají". Vedlejším efektem je tak změna narativu, že Ukrajina válku prohrává. Úspěchy v Černém moři a proti ruským silám na Krymu nepřitahují globální pozornost, protože tu poutá neúprosný ruský postup na východě Ukrajiny. Ten se samozřejmě nezastavil, naopak, hrozí, že Rusové zaberou město Pokrovsk, které je zásadní pro ukrajinské zásobování celé fronty. Nejde se vyhnout ani diskuzím o případných mírových jednáních – průzkumy veřejného mínění se posouvají směrem k tomu, že Ukrajinci jsou více otevřeni možnosti jednání z Ruskem. Jednání založené na důvěře a respektu se od Putina čekat nedá, rozumí ale síle - a pokud ji Ukrajinci budou umět demonstrovat, může jim to pomoci.

🇷🇸 Bílé zlato nad zlato

20.století ovládla ropa, které se kvůli její nezastupitelné roli začalo přezdívat černé zlato. Kandidát na zlato 21. století má barvu bílou - lithium. Po desetiletích ignorování či aktivního vytlačování otázky změn klimatu svět konečně otáčí kormidlo směrem k nižším emisím, a cesta často vede skrze elektrifikaci. To znamená, že ke spoustě strojů a přístrojů, které už nyní fungují na baterie, přibudou miliardy dalších. Jedny z nejlepších baterií, které máme, jsou ty založené právě na lithiu (byť na alternativách se pracuje) a přechod na elektromobilitu je bez nich v tuhle chvíli nepředstavitelný. A proto je lithium vysoce žádaná komodita, a zasahuje i do politiky. Své o tom víme sami, aktuálně lithium hýbe Srbskem.

Srbsko se pokouší být chytrou horákyní Balkánu - na jednu stranu buduje vztahy s Ruskem a Čínou, zároveň je ale kandidátskou zemí do Evropské unie. Mezi konkrétní kroky směrem "na Západ" patří dohoda o strategickém partnerství s EU. Ta říká, že EU bude mít exkluzivní přístup k srbskému lithiu, které by podle některých odhadů pokrylo až 90 % evropské poptávky. To zní sice krásně, problém je ale v tom, že by se bílé zlato nejdřív muselo těžit, což se nelíbí mnohým Srbům. Firma Rio Tinto, která by měla těžbu provádět, tvrdí, že místní o těžbě pomalu ani nebudou vědět, ti jsou ale jiného názoru. A ve velkém vyšli do ulic. Rio Tinto dostala povolení už před dvěma lety, to ale - po masivních protestech - bylo zase staženo.

Teď to prezident Vučič zkusil znovu, se stejným výsledkem. Srbové teď navíc neobracejí svůj hněv jen na prezidenta, ale i na EU. Mají totiž pocit, že kvůli ekonomickým zájmům podporuje autokrata Vučiče, a obyčejné Srby zaprodala za trochu drahého kovu. Z druhé strany Vučič demonstranty obviňuje, že jsou podporovaní Západem. Že protestují proti dohodě .. se Západem, sice logiku nedává, ale to se občas v politickém boji děje.

Další dění

👵🏼 Nepravé babičky

Neonacisté vs antifa. To je nejspíš přibližná představa klasického střetu v rámci okrajů politického spektra. V roce 2017 ale v Rakousku začala růst úplně jiná, klidná síla, která do tohoto souboje chce zasáhnout - babičky. Konkrétně ve Vídni vznikla iniciativa Omas gegen Rechts, Babičky proti pravici, která se o rok později rozšířila i do Německa. A právě německá odnož na začátku srpna uspořádala svou vůbec první konferenci. Pod heslem "Společně chráníme demokracii: teď!" se (nejen) německé babičky sešly v durynském Erfurtu. Přijelo asi 300 účastníků a účastnic, celkem má ale v Německu iniciativa tisíce členů. Cíl je jednoduchý - vytvořit protipohyb v opozici k rasismu, nenávisti a pravicovému extremismu. Vzhledem k tomu, že se ve třech východoněmeckých spolkových zemích blíží volby (1. září v Sasku a Durynsku a 22. září v Braniborsku) a krajně pravicová AfD je ve všech na prvním nebo druhém místě v průzkumech, mají babičky, dědečkové i jejich děti a vnoučata co dělat.

💻 Digitální monopoly

Pokud se z názvu vaší firmy stane sloveso, víte, že jste za vodou. Googlovat se stalo přirozenou součástí našich slovníků, a není divu - 92 % uživatelů internetu jako vyhledávač používá právě Google. Taková dominance má ale i odvrácenou stranu, můžete být obviněni z toho, že jste monopol, tedy že máte neférovou tržní výhodu. Pokud tuto výhodu nemáte přirozeně (má například smysl, aby kanalizaci nebo dopravu ve městě zajišťovala jedna firma), může panovat podezření, že jste si k monopolu dopomohli - v případě Googlu například placením výrobcům mobilních telefonů za to, že váš prohlížeč nainstalují jako výchozí tak, aby nikoho ani nenapadlo využívat prohlížeč jiný. V případě Googlu se podezření potvrdilo - 5. srpna soudce okresního soudu ve Washingtonu rozhodl o tom, že si firma monopol udržuje v rozporu s antimonopolními zákony.

Důsledky tohoto rozhodnutí nejsou ještě zřejmé, je to teprve začátek dlouhých sporů, už nyní se ale nabízí několik řešení. A ani jedno z nich není dokonalé. Do 4. září se mají ministerstvo spravedlnosti, které žalobu podalo, a Google dohodnout na možných dalších krocích.

Rozdělení Googlu: Podobně jako se uvažuje o tlaku na Metu, aby se firmy pod ní spadající - Instagram, Facebook nebo Whatsapp - staly samostatnými jednotkami, padají návrhy na oddělení prohlížeče Chrome a operačního systému Android, které spadají pod Google (který sám spadá pod mateřskou firmu Alphabet).
Zpřístupnění dat: Algoritmy svého vyhledávače si firma pečlivě střeží, řešením by mohlo být donutit Google, aby je zpřístupnil konkurenci.
Zákaz (neférových) dohod: Dohody jako Google uzavíral s výrobci telefonů a jiných zařízení (hojně se cituje platba Applu ve výši 20 miliard dolarů ročně) by měly skončit.

Celý případ je zajímavý i proto, že naposledy, co k podobnému soudnímu sporu došlo, Microsoft přišel o svou dominanci rodícímu se internetu, což umožnilo vznik právě firem jako Google.

🇬🇧 Extrémně proti ženám

Hned několik mých kamarádek (a kamarádů) přišlo o koncert Taylor Swift ve Vídni. Na vině je nenávist vůči ženám. Konkrétně vinu nesou mladí teroristé, kteří plánovali zabít co nejvíce návštěvníků, a především návštěvnic koncertu, ale ideologicky je plánovaný útok v souladu právě s misogynií*, která se s extremismem často nevyhnutelně pojí. Své si ohledně bytí ženou aktuálně zažívají i Češky, které musí poslouchat, že za odporné zážitky (nejen) v MHD si vlastně mohou samy (víc o zkušenostech obětí zde). Je tedy bohužel smutnou realitou, že násilí na ženách a různé formy obtěžování nebereme dostatečně vážně.

Krok správným směrem je v tomto ohledu záměr britské ministryně vnitra Yvette Cooper, která nařídila revizi vládního přístupu k extremistickým ideologiím. Součástí této revize má být i to, že extrémní misogynie bude považována za formu extremismu. Nenávist k ženám byla identifikována jako jeden z ideologických trendů, který nabývá na síle, a zaslouží si proto odpovídající reakci. Kromě těchto trendů se vládní přezkum bude zabývat i nárůstem krajně pravicového a islamistického extremismu nebo důvody radikalizace mladých lidí. Zkrátka, nenávist a násilí ve společnosti bude nazírat ne skrze škatulky, ale jako zásadní problém s mnoha různými projevy. Hotovo by mělo být v říjnu.

Není zaručené, že vláda jednoho státu dokáže zkrotit mezinárodní dosah osob typů Andrew Tatea, může ale dělat vše pro to, aby nenávisti zabránila (nová strategie má být hlavně o prevenci). Británie každý den v průměru zaznamená asi 3 000 případů násilí proti ženám, čili slovíčko epidemie, které se v souvislosti s tímto problémem používá, je zcela přiměřené.

* nenávist, odpor nebo předsudky vůči ženám, může vést k násilí či dokonce femicidě, tj. vraždy ženy nebo dívky mužem spáchané kvůli pohlaví oběti

K poslechu, pozorování i četbě

🍕 Počítat či nepočítat

Server iRozhlas nedávno ve spolupráci s 3P vydal text a rozhovor o tom, že hlavně mezi mladými lidmi dramaticky narůstají poruchy příjmu potravy. Důvodů je mnoho, jednoho viníka můžeme ale můžeme pojmenovat přesně - narodila se v roce 1873 v americkém státě Maine.

Ne, že by nám Lulu Hunt Peters ze záhrobí šeptala o čokoládě a proteinových drincích, nesmazatelně se ale zapsala do dějin našeho vztahu k jídlu a našim tělům. V tomto fascinujícím textu o jejím životě se dočtete, jak vznikl koncept bájných kalorií. Před sto lety ve standardní lingvistické výbavě kalorie rozhodně nebyly, a dopomohla jim tam právě Hunt Peters. V roce 1918 vydala knihu o tom, jak hubnout s pomocí znalosti kalorií, a měla prst na tepu doby - zrovna se měnil ideál (ženského) těla, kdy "kila navíc" začala být symbolem chudiny, a elita se chlubila rachitickými postavami. Byl to ultimátní statusový symbol - jsem tak bohatý, že si mohu dovolit jídlo odmítat. V roce 1913 také na trh přišly osobní váhy, a obsese počítáním - kil a kalorií - tak strhla poválečnou Ameriku. Nebýt hubený bylo najednou amorálním hříchem. Lulu Hunt Peters jako první začala kvantifikovat jídlo za účelem hubnutí, ale rozhodně nebyla poslední. Dnes už sice víme, že samotné počítání kalorií je nesmysl, přesto je ale zapsané hluboko do naší kolektivní psyché. Tak díky za nic, Lulu.

🔭 Člověk fyzikem, fyzik člověkem

Fyzik Carlo Rovelli je autorem slovního spojení "our devastatingly stupid brain", jednoho z nejvýstižnějších, co kdy bylo napsáno. Je napsané v knize The Order of Time, jedné z mnoha popularizačních publikací, které Rovelli napsal. Zabývá se především teorií gravitace, která s sebou ale nese i obrovské filosofické následky. A právě spojení teoretické fyziky a filosofie jde Rovellimu v neodborné literatuře nejlépe.

Jeho nejnovější kniha, White Holes, pojednává o konceptu bílých děr, teoretických sester známých děr černých. Nenadchl mě ani tak samotný koncept, byť nahlédnout pod pokličku toho, jak vznikají současné fyzikální teorie je fascinující. Mnohem zajímavější mi připadá způsob, jakým Rovelli své knihy vypráví - o fyzice píše jako o neoddělitelné součásti lidství, nebo možná naopak, o lidství jako neoddělitelné součásti fyziky. Fyzika a teorie o tom, jak vypadá naše realita, bude nejspíš navždy otevřená disciplína, a my se porozumění můžeme jen přibližovat. A proto spíše než definitivní odpověď na to, jestli bílé díry existují a jak případně vznikají, je zajímavější zkoumat způsob, jak nad podobnými otázkami přemýšlíme.

🫅🏻 Jana (málem) královnou

Z britských monarchů vám v paměti nejspíš utkvěla Alžběta II., královna Viktorie nebo proslulý proutník Jindřich VIII. Praneteř posledního jmenovaného, Jane Grey, naopak valné většině globální populace neřekne vůbec nic. Ostatně není divu - anglickou a irskou královnou byla pouhých devět dní, někteří ji dokonce za královnu nepovažují vůbec, neb nebyla řádně korunována. Než si totiž na hlavu stihla nechat dát korunu, přišla o oboje - korunu i hlavu. Stala se obětí mocenských machinací anglické šlechty 16. století, a nedožila se ani 18 let věku. Což je velká škoda, protože byla považovaná za jednu z nejvzdělanějších žen své doby a autorky Cynthia Hand, Brodi Ashton a Jodi Meadows si řekly, že dají Jane druhý život, i když jen ten knižní.

Napsaly spolu sérii young adult fantasy knih, z nichž první byla právě My Lady Jane, a na motivy této knihy teď Amazon natočil stejnojmenný seriál. Místo katolíků a protestantů se v něm "mydlí" dva jiné druhy lidí, a ani další historická fakta neodpovídají - pro skutečný příběh si můžete poslechnout The Rest Is History (díl I a díl II). My Lady Jane je zkrátka romantická komedie vzdáleně inspirovaná reálnými událostmi, která vám sice nepomůže složit státnice z dějepisu, ale výrazně vám zlepší den, a to se taky počítá.

Bez kontextu

Začala stavba továrny na čipy v Drážďanech.
Američtí Demokraté měli stranický sjezd, hemžil se celebritami a nadějí.
O příměří na Blízkém východě se hodně mluví, v praxi je ale stále daleko a utrpení stále nebere konce.
Stupňuje se násilí na (politických) vězních v Íránu, v červenci bylo popraveno 87 lidí.
Německá vláda se hádá o rozpočet, tratit může Ukrajina.
Ptačí chřipku na pozici strašidelné šířící se nemoci vystřídaly mpox.

Poznámka na konec

Konec prázdnin jsem měla hodně náročný, a proto jsem se chytala každé malé radosti. Mezi ně patřilo i znovu-objevení Putování s dinosaury, které jsem jako malá naprosto zbožňovala. Zde k dispozici celé díly. Zjistila jsem, že si je pamatuju scénu po scéně celé.

PS: Overview effect se dá přeložit jako "pocit přehledu" a často ho mají astronauti/kosmonauti, kteří se vrátí z vesmíru. Viděli díky tomu, jak jsme zranitelní a taky tak trochu bezvýznamní. Já jsem bohužel ve vesmíru nikdy nebyla, ale pocit nahodilosti, údivu a pomíjivosti mám někdy i tak. A taky mám moc ráda všechno, co se týká kosmu, tak jsem po "tom pocitu" pojmenovala aspoň svůj newsletter. Podpořit ho můžete zde.

PPS: Pokud se ptáte, kdo jsem - mám instagram @haanule, spolu s Bárou Chaloupkovou jsem založila podcast za Humny a živí mě práce v českém Senátu (především k zahraniční politice). Studovala jsem mezinárodní vztahy, o trochu méně taky ekonomii, ale hlavně věřím v to, že člověk se učí celý život.