#39: Finská houpačka, německé drogy a neitalská Itálie
Sobota 8. 4. 2023
Vážení a milí,
vítejte u 39. vydání newsletteru! Nevím, jak moc se jeho obsah dá obvykle dá využít pro small talk, ale dnes pro vás mám přesně jeden zrovna takový tip. Teoreticky můžete samozřejmě mluvit i o temném tajemství online nákupů oblečení, italská kuchyně je ale přeci jen … stravitelnější téma.
Příjemné čtení
Hana ❤️
PS: Podpořit vznik newsletteru můžete jako vždycky tady, moc moc děkuju všem, kteří už tak učinili.
Co zrovna čtu: Adolf Loos - Ornament and Crime
Co zrovna poslouchám: Message To Bears - You Are a Memory
Mezinárodní dění
🗳️ Finsko na houpačce
Finská premiérka Sanna Marin si nejspíš nebyla jistá, jestli v uplynulém týdnu slavit nebo být smutná. Vstupem do NATO pod jejím vedením Finsko učinilo historickou otočku o sto osmdesát stupňů - od vynucené neutrality z dob Sovětského svazu se skrze ruskou agresi na Ukrajině otočilo veřejné i politické mínění a Finové jsou nově 31. členskou zemí Severoatlantické aliance. Tenhle dobře zvládnutý přerod je bezpochyby úspěch, jestli se ale Marin těšila na výlety do bruselského sídla aliance, bude zklamaná. Minulou neděli totiž ve Finsku proběhly volby, a její sociální demokraté skončili až třetí - podobně jako loni v Itálii došlo mezi voličstvem k posunu do prava. Volby vyhrála Národní koalice v čele s Petteri Orpem a druzí skončili Finové, kteří se ještě nedávno jmenovali Praví Finové (a na pravolevém spektru jsou vskutku hodně vpravo). Nutno dodat, že výsledky byly mimořádně těsné a rozhodně se nejednalo o vítězství o parník - 20,8 pro Národní koalici, 20,1 % pro Finy a 19,9 % pro Sociální demokraty. Je to vlastně inspirativní, že nějaký politický systém dokáže vybudovat několik silných stran “s obsahem”.
Sanna Marin vedla převážně ženský kabinet, a jakožto sociální demokratka dělala středo-levicovou politiku. V zahraničí se z ní stala celebrita, jakožto nejmladší premiérka na světě a cover star Vogue nebo Time. “Doma” si svou slávu ale odpracovala právě prosazováním výdajů na školství nebo zdravotnictví financované skrze vyšší daně spíše než škrty. Petteri Orpo je proti tomu v čele tradiční pravicové strany, a volby vyhrál na ekonomice - Finsko se podle něj pod vedením sociální demokracie moc zadlužilo, a Orpo chce méně daní, méně regulace a méně dávek. Zkrátka přesvědčil voličstvo, že Marin - stejně jako příliš vesele tančila na večírku - příliš vesele utrácela. Ostatní strany, které byly s Marin ve vládě - Zelení a Levá Aliance, propadly, a koalici tak Orpo nejspíš sestaví s Finy. Sám říká, že ve finském parlamentu žádná krajně-pravicová strana není, ale je to asi o úhlu pohledu. Podobně jako Švédstí demokraté o zemi vedle se v posledních letech Finové usadili do relativního stranického mainstreamu - jsou proti imigraci, proti EU (chtějí z ní i vystoupit, i když ne hned), proti systému, ale tak nějak, aby to bylo únosné, a navíc nejsou pro-ruští.
PS: Touto pasáží o Finsku začal miniseriál ke světovým volbám, jehož druhý díl bude příště, a sice o Turecku. Ty budou jedny ze zásadních pro Evropu, Evropskou unii i NATO, a závisí na nich opravdu mnoho. Volebním rekordmanem na počet ale zůstává Bulharsko, které právě absolvovalo páté volby během dvou let.
PPS: Finsko se pravidelně umisťuje na předních příčkách žebříčků co do spokojenosti svých obyvatel. NYT píšou o tom, že i když je to celé složitější, jedna věc přeci jen platí - spíše než o pocitu štěstí Finové mluví o pocitu spokojenosti a pokory.
🇳🇱 Farmáři k urnám
Odpověď na otázku, kdo je druhým největším vývozcem zemědělských produktů na světě, může mnohé překvapit. Po Spojených státech v žebříčku nenajdeme giganty jako Brazílii, Německo nebo Čínu, ale Nizozemí. Pro nizozemskou ekonomiku je zemědělství zásadní položkou, co do pracovní síly to ale vypadá úplně jinak, sektor zaměstnává pouze 2,5 % populace. Tajemstvím úspěchu je koncentrované zemědělství (nebo jak to nazval Economist, turbo-farming). To ale začíná narážet na limity, především ty klimatické, respektive emisní. Aby byla země schopná plnit své závazky, musí šetřit emise (především dusíku), kde se dá, a to i tak drastickým způsobem, že vláda loni přišla s plánem za 24 miliard eur vykoupit na 3 000 zněčišťovatelů a prostě jim “zavřít krám”, což by vedlo ke snížení vývozu živočišné produkce o celou třetinu. Celkem se měly emise dusíku do roku 2030 snížit na polovinu.
Nizozemí je jinak pevně ve volnotržním klubu, velkou výjimku ale začalo v posledních letech tvořit právě zemědělství. To vyhnalo do ulic farmáře, kteří často protestovali s nizozemskou vlajkou pověšenou vzhůru nohama a blokovali silnice traktory i hnojem. Po protestech přišli i k volebním urnám, a zdaleka nejen oni. V polovině března proběhly v Nizozemí volby do místních vlád, jejichž zástupci mimo jiné volí senátory, a farmářská strana Hnutí Farmář-Občan (BBB) získala 19 % hlasů. Nehlasovalo pro ni tedy jen 244 000 lidí pracujících v zemědělství, ale i 1,2 milionu dalších. To stačilo k vítězství v osmi z dvanácti provincií. BBB byla založena v roce 2019 jakožto zastřešující hnutí pro protesty, které probíhaly už tehdy, od té doby se ale strana vyvinula a slibuje konzervativní politiku proti EU či migraci. Stejně jako předchozí pasáž o Finsku nás nizozemští farmáři mohou vybízet k zamyšlení, jestli demokratická vůle Evropanů nepotáhne státy Unie pryč od vzletných cílů, které mají jít příkladem. Abychom zabránili katastrofě, musíme - kolektivně - jednat rychle a rozhodně a otočit kormidlo směrem pryč od emisí skleníkových plynů, a za pochodu vymýšlet, jak to vysvětlit občanům. V Nizozemí se to prozatím nepodařilo.
🇨🇳 Policajti v Číně
Poté, co čínský prezident Si Ťin-pching navštívil Vladimira Putina v Kremlu, zavládla na Západě nejistota. Si nikdy oficiálně neodsoudil ruskou invazi na Ukrajinu a všichni se snaží uhodnout, kam až svému "drahému příteli" vyjde vstříc. V únoru Si přišel s dvanáctibodovým plánem pro řešení konfliktu, který je sice poměrně generický, ukazuje ale vůli Číny hrát mediátora (což si vyzkoušela i u jiných znesvářených stran, jako Saudská Arábie a Írán). Po návratu domů z Moskvy si pak příliš neodpočinul, protože za dveřmi už čekaly návštěvy z Evropy. Kromě španělského premiéra Sanchéze byla hlavním programem čínské hlavy státu návštěva francouzského prezidenta Macrona a předsedkyně Evropské komise Ursuly von der Leyen. Macron si dal za cíl “restartovat” vztahy s Čínou a zapojit ji do “sdílené odpovědnosti za mír a mezinárodní stabilitu”. Mnozí v tomto ohledu vzpomínají na to, jak těsně před invazí letěl za Putinem do Moskvy. I v Číně byl o dost smířlivější než jestřábí přístup například Spojených států, a je možné si domyslet dva hlavní důvody proč. Jeden je ideový, Macron už od svého nástupu do funkce chce evropskou strategickou autonomii, která počítá s obchodem s celým světem. Druhý je ryze praktický, Evropa v hospodářské krizi si nemůže dovolit kompletně ignorovat čínský trh. Na konci návštěvy Si a Macron podepsali společné prohlášení, na základě kterého chtějí prohloubit obrannou spolupráci a zasadit se o mír na Ukrajině.
Ursula von der Leyen už tak smířlivá nebyla, už před cestou pronesla vcelku ostrý projev. Jejich společná cesta ale měla ukázat, že Evropa nejsou jen jednotlivé státy, ale i silná Evropská unie*. I přes snahu působit jednotně ale čínská strana tuto snahu neocenila, ba ji přímo podkopala. Macron dostal na letišti přijetí na červeném koberci, von der Leyen šla východem pro běžné cestující. Na schůzku s Macron a Sim ji dokonce nepřišel vyzvednout vůbec nikdo z politické reprezentace, místo večerní hostiny pak sama mluvila na tiskové konferenci na “velvyslanectví” EU. Čína zkrátka hodlá vyjednávat pouze s Francií nebo Německem a nějaká EU jí přijde trochu otravná. A vlastně není divu, protože je to právě EU, která dělá kroky přímo či nepřímo namířené proti Číně - zákaz dovozu výrobků z otrocké práce, nový nástroj proti ekonomickému nátlaku nebo cíl větší nezávislosti ohledně vzácných kovů.
Celkově návštěva na pozorovatele působila tak, že si Macron a von der Leyen hráli na “hodného a zlého policajta”. Macron apeloval na to, že je Čína dostatečně silná na to, Rusko přivést k rozumu, von der Leyen pohrozila tím, že pokud Čína dodá Rusku zbraně, jak se někteří obávají, ohrozí to vztahy mezi EU a Čínou. Jestli zabrala jedna či druhá strategie, o tom lze mít své pochyby. Jedno ale víme s jistotou - autoritáři si potrpí na velké stoly.
*se kterou má Čína mimochodem stále u ledu obchodní smlouvu - možná si vzpomenete na zkratku CAI, jedno z posledních děl Angely Merkel, které po narůstajícím napětí zůstalo nedokončené. Během schůzky se Sim o ní prý řeč nepadla.
Další dění
🌿 Zelené Německo
Jak se v Německu uchytí pivo z prášku, který před pár týdny představil pivovar z Braniborska, to se neopovažuji odhadovat. Než se na tom země shodne, čeká ji ještě debata o jiné droze, a to o marihuaně. Německá vláda si do svého programového prohlášení napsala, že chce zavést “kontrolované poskytování konopí dospělým osobám pro účely rekreační spotřeby v licencovaných obchodech”, a teď se pomalu ale jistě posouvá k tomu, tento slib splnit. Vypadá to, že se Němci vydají “kanadskou” cestou: pěstování, zpracování, a prodej konopí budou zlegalizovány současně, a každá dospělá osoba nad 18 let by pak mohla mít u sebe až 20 gramů. To má nejen zajistit odpovídající kvalitu a kontrolovat nabídku, ale i ulevit policii. Časová osa pro přijetí ale jasná není - Německo je zaměstnané svojí Zeitenwende a legalizace konopí není zrovna vysoko na jejím žebříčku priorit. Realistický odhad je konec příštího roku, ale probíhají i snahy o to, celý proces urychlit. Rozpočtový výbor Bundestagu předběžně zablokoval ministerstvu zdravotnictví, které je za legislativu zodpovědné, 1 milion eur na PR výdaje, pokud zákon o kontrole konopí nebude předložen ještě letos. Docela striktní reakce, kdyby tak měli něco, co by jim pomohlo se uvolnit ...
👕 Řekni kde ty trička jsou
Život v roce 2023 nabízí obyvatelům našich končin mnoho luxusu - řidič na jedno kliknutí, pizza na dvě, protože si možná dáváte extra topping. I jeden z nejvýraznějších způsobů pro sebevyjádření, oblečení, je všudypřítomně dostupné, pokud tedy máte odpovídající množství peněz na účtu. A i když nemáte, rozšiřuje se model “buy now, pay later” (nakup teď, zaplať později), který nabízejí společnosti jako Klarna. Konzum nikdy nebyl tak jednoduchý. Vůbec nejlákavější se zdá varianta, kdy si oblečení objednáme až domů, v klidu vyzkoušíme, ukážeme spolubydlícím, a co se nám nelíbí, to pošleme zpět s tím, že nám nepadnoucí kalhoty určitě padnou někomu jinému. Pokud takto vypadají vaše nákupy, dovolte mi vás vyvést z omylu - valná většina oblečení, která se se nenošená vrací do obchodu, stejně skončí na skládce. Logistická firma Optoro spočítala, že jen za loňský rok prodejci ve Spojených státech vyhodili 4,7 milionu tun vráceného oblečení, což je přes 10 000 plně naložených Boeingů 747. A jinde ve vyspělém světě to nefunguje o moc jinak, celosvětově se vrátí 30 % objednaného oblečení a zpět do oběhu jde jen zlomek, celkem oděvní průmysl vyprodukuje 100 milion tun odpadu ročně. Důvod je poměrně jednoduchý - náklady na to, zboží zkontrolovat, složit a znovu zabalit do plastového pytlíku totiž převyšují náklady na prosté vyhození do kontejneru. Situaci vyřešit znamená rozplést složitý řetězec různých slabých míst, protože nadměrný odpad není zdaleka jediný vroubek oděvního průmyslu. Je také zdrojem 10 % globální emisí a zaměstnává lidi v otřesných podmínkách, včetně například otrocké práce v čínských táborech. Částečně jsou zodpovědní i zákazníci - nová kolekce každých pár týdnů je neodolatelným zdrojem dopaminu i identity, a prostě přestat nakupovat oblečení je pro mnoho lidí nepředstavitelné.
PS: Já osobně si chci kupovat oblečení už jen z Vinted. Kapka v moři, ale lepší než nic.
💻 AI teď a tady
Že umělá inteligence naprosto změní budoucnost, to v posledních týdnech slyšeli snad úplně všichni. Pro samou paniku ohledně pracovních míst a studentských esejí ale v debatě zapadá fakt, že umělá inteligence reálně škodí už v současnosti. O dvou případech napsal newsletter Digital Bridge.
(1) software na rozpoznávání obličejů: bezpečnostní složky všude po světě používají umělou inteligenci k identifikaci potenciálních kriminálníků. Jako ostatně ve všem, menšiny jsou tu v nevýhodě. Problém je známý především ze Spojených států a Velké Británie, kde lidé tmavé pleti mají neúměrně větší pravděpodobnost, že budou zatčeni. Podle jedné studie z roku 2018 se software při identifikaci pachatele trefil pouze ve dvou případech ze sto čtyřech, a chyba se systematicky objevuje právě u ne-bílých lidí. Algoritmus Facebooku dokonce Afroameričany na fotkách označil za “primáty”. Technologie jako Clearview AI začíná používat čím dál tím víc policejních složek a systematické chyby tak mohou mít fatální důsledky.
(2) digitalizace státní správy: některé úřady používají algoritmy například ke kontrole podvodů s dávkami, což může skončit špatně jako v Nizozemí. Úřady tam pokutovaly rodiny, i když u nich panovalo pouze podezření z podvodu, a to na základě rizikových ukazatelů AI systému. Desetitisíce rodin - často s nižšími příjmy nebo patřících k etnickým menšinám - se kvůli vyměřeným dluhům vůči daňovému úřadu dostaly do chudoby. Některé oběti spáchaly sebevraždu. Více než tisíc dětí bylo odebráno do pěstounské péče. Systém takto chyboval celých šest let.
O problematičnosti těchto případů víme, pomoc algoritmů ale vyhledávají firmy napříč světem, od automatizace vyhodnocování životopisů až po kalkulace pojištění. Jestli i u nich není problém v datech a systematických chybách, to se pravděpodobně dozvíme až opět s nějakým skandálem.
K poslechu, pozorování i četbě
🇮🇹 Neitalská Itálie
Esej ve Financial Times nebývá úplně materiálem pro small talk, jednu konkrétní jsem pro tuto příležitost ale použila už několikrát. A protože takový typ interakce může být bolestná záležitost a každé ulehčení přijde vhod, nenechám si tento tip pro sebe.
Asi není člověka, který by neoceňoval alespoň něco z italské kuchyně. A nejspíš nebude mnoho Italů, kteří nejsou na svou gastronomii pyšní. Naopak, jsou dokonce pyšní až na tolik, že za účelem “ochrany dědictví” vláda navrhla zákazat maso ze zkumavky a jiné náhrady. Mnohým se tak nemohl líbit text (za paywallem) novinářky Marianny Giusti s názvem “Všechno, co jsem si jako Itallka myslela, že vím o italské kuchyni, je špatně.” Hlavním hrdinou eseje je Alberto Grandi, akademik, který zasvětil svůj život vyvracení mýtů o italské kuchyni. Spíše než mýty ale ve skutečnosti vyvrací základy italské národní identity. Ta je postavená na pocitu výjimečnosti, ale také na přesných pravidlech. Jestli jste si někdy dali cappuccino po obědě, prosit o odpuštění byste měli nejméně papeže. Na své si v článku přijdou kromě milovníků gastronomie i milovníci marxistického pojetí dějin, Grandi totiž vychází mimo jiné z Erica Hobsbawma.
A jaká jídla konkrétně nejsou tím, čím se zdají? Pannetone je průmyslový vynález z dvacátých let, mascarpone se do šedesátých let neobjevovalo nikde mimo Milán, takže tiramisu se začalo dělat až v letech osmdesátých, většina dnešního parmazánu nemá moc společného s tím původním, s tisíciletou tradicí, a až do druhé světové váolky byste v Itálii jen těžko hledali pizzerii nebo si objednali carbonaru. Grandi na rovinu říká, že současná italská kuchyně je víc americká než italská, přesto ale v Itálii bují gastronacionalismus, který se propisuje i do politických kampaní. Ve finále je to ale boj Italů, my středoevropané si mezitím můžeme dát cappuccino i ve tři odpoledne.
🌍 Ekonomie klimatu
Mluvit o alarmující situaci ohledně klimatu je trochu za trest. Není to ale možná taková otrava, jako přelouskat 600 stran reportu o něm, a tak si New York Times řekli, že přeci jen zkusí štěstí s popularizací. Najali si herce Alexandera Skarsgarda a v pěti minutách ho nechali převyprávět hlavní myšlenku zmíněného reportu ekonoma Parthy Dasgupty pro britskou vládu, který má “odpověď na všechno”. A vlastně velmi jednoduchou - nechť má vše, co produkujeme a kupujeme, odpovídající cenovku. Za mě velmi kvalitně strávený čas u obrazovky.
A pokud se vám přeci jen zachce trochu čtení či tématu klimatu a ekonomie, New York Times pravidelně posílají newsletter Climate Forward, který se poslední březnový den věnoval právě ekonomickým aspektům globálních změn. Konkrétně nakreslil jakýsi začarovaný kruh, kdy změny klimatu vedou k ekonomickým ztrátám a menšímu růstu, a ten zase způsobí, že nebudeme mít prostředky k tomu, do ochrany klimatu investovat. Text se pro změnu opírá o report Světové banky, která odhaduje, že globální ekonomika zpomaluje nejvíc za 30 let, a jedním z důvodů (jehož důležitost bude jen narůstat), je - pochopitelně - změna klimatu. Přírodní katastrofa v nějaké státě mu ubere 0,1 % růstu, a za jedinou dekádu může příjít až o 10 % svého HDP. Světová banka také říká, že nasměrovat peníze do klimatických projektů je dobrý byznys a mohlo by to částečně vyřešit pomalý ekonomický růst. To ale nestačí - je třeba pohnout i soukromým sektorem, aby se s investicemi přidal, a pro chudší země najít způsob, jak jim odpustit dluhy. Dasgupta i Světová banka ve finále mají vlastně pozitivní poselství - nástroje máme. Jen je použít.
🧠 O myších, lidech a AI
Když jsem o něco výše zmiňovala, že roztržený pytel s informacemi o umělé inteligenci má tendenci zastírat reálné problémy, kterým čelíme už dnes, rozhodně jsem tím nechtěla podceňovat revolučnost modelů jako ChatGPT. Aby byl vesmír v rovnováze, doporučím čtyřminutové video právě k nim, jak jinak než z dílny vlogbrothers, tentokrát od Hanka Greena (Johna jsem doporučovala předminule, i zde je potřeba držet rovnováhu). Hank se zamýšlí nad tím, že umělá inteligence v podobě, do jaké jsme ji dovedli nyní, je trochu jako invazivní (či vysazený) živočisný druh. Ne v tom smyslu, že jsou naprostou pohromou (tam zatím nejsme). Cizorodé druhy lidé používali mimo jiné k tomu, aby se zbavili nějaké počáteční nerovnováhy - mám moc myší, vypustím kočky. Problém je ale v tom, že náš svět je nekonečně složitý, a tak vůbec není zaručeno, že se vypuštěním koček myší zbavíte. Možná vám kočka místo lovení začne vyhrabávat pokojové rostliny z květináčů, a nebo pomůže s depresí vašeho blízkého, protože bude mít mazlíčka. Klíčová slova jsou nezamýšlené důsledky. A důsledky, které neumíme předpovědět. Hank tak nabízí perspektivu na to, co se v příštích měsících a letech bude dít - we’re about to live in a society with a bunch of invasive species. Pro nás, lidi, jsou důležité příběhy, přirovnání a ideje, skrze kterým rozumíme světu, a já mám díky Hankovi teď v hlavě přesně jeden takový obrázek.
PS: 24. března zemřel ve věku 94 let Gordon Moore, spoluzakladatel společnosti Intel a celého IT průmyslu. Formuloval mimo jiné tzv. Moorův zákon: díky technologickému pokroku by se měl počet tranzistorů v jednom integrovaném obvodu zdvojnásobit každých 18 měsíců, aniž by se zvýšila cena. Lidsky řečeno, vývoj počítačů bude čím dál rychlejší. V roce 1965, kdy ho formuloval, si lidé volali maximálně pevnou linkou, když měli štěstí, dnes máme mobily a internet z vesmíru. Nebyl to žádný fyzikální zákon, spíše předpověď, která se celkem vyplnila, i když se teď začíná dost měnit (píše o tom Doug O’Laughlin tady). Faktem ale zůstává, že pokrok jsme od dob začátků Gordona Moora zažili zásadní, a prožívat ho jako právě Gordon Moore muselo být fantastické.
Co se nevešlo
Donald Trump byl obžalován v kauze tutlání aféry se dvěma ženami.
Nad Izraelem, Gazou i Libanonem opět létají rakety a dál se demonstruje proti reformě soudnictví.
Silvio Berlusconi má leukémii.
Poznámka na konec
Tentokrát vám psaní posílám z Bruselu, kde jsem poprvé byla před 11 lety s kamarádkou Lindou na výletě. Linda tu dnes bydlí a spolu jsme si zašly udělat “srovnávací” fotky na místa, která jsme tehdy v létě 2012 viděly očima turistek. Zavzpomínaly jsme na naše mladistvá já, co nás v té době trápilo a co jsme si mysleli, že s námi bude a nebude. Považuju to za excelentní novou tradici a fotky “po letech” si chci pořizovat pravidelně. Velmi doporučuji!
PS: Overview effect se dá přeložit jako "pocit přehledu" a často ho mají astronauti/kosmonauti, kteří se vrátí z vesmíru. Viděli díky tomu, jak jsme zranitelní a taky tak trochu bezvýznamní. Já jsem bohužel ve vesmíru nikdy nebyla, ale pocit nahodilosti, údivu a pomíjivosti mám někdy i tak. A taky mám moc ráda všechno, co se týká kosmu, tak jsem po "tom pocitu" pojmenovala aspoň svůj newsletter.