#73: Německé oxymórony, lid vs tech bros a o bozích a lidech
Sobota 7. 9. 2024
Vážení a milí,
dnešní newsletter bude v mnohém dvojitá nálož. Hned dvakrát se podíváme na Německo - na jeho současnost a na jeho minulost, na dva technologické bossy, kterým zatápí státní moc, a na aktuální dění ve dvou nejznámějších válkách dnešní doby. Pokud máte chuť si něco pustit, doporučím netflixový seriál o staronových řeckých bozích, a úplně na konec se dozvíte, kdy očekávat nejhorší dopady stárnutí.
Příjemné čtení
Hana ❤️
PS: dnešní četba vám zabere: 11 minut
PPS: Podpořit vznik newsletteru můžete tady na Substacku pravidelným "předplatným" nebo zde měsíčně i jednorázově.
📚 Co zrovna čtu: Tom Holland - Rubicon (všechny knihy si ukládám na Goodreads)
🎧 Co zrovna poslouchám: soundtrack ke KAOS
Mezinárodní dění
🇩🇪 Německé oxymórony
Nepřekvapivý šok - tímto oxymóronem by se daly nazvat výsledky zemských voleb ve dvou německých spolkových zemích, Durynsku a Sasku. Nepřekvapivý proto, že se výsledky shodovaly s předvolebními odhady. Šok proto, že výsledek byl přesto bezprecedentní. V obou spolkových zemích zhruba třetina voličů volila extremistickou, krajně pravicovou stranu Alternativa pro Německo (AfD). V Sasku to stačilo na těsně druhé místo za křesťanskými demokraty (CDU), v Durynsku AfD vyhrála. To neznamená, že se dostane k moci, vládu (nejspíš) utvoří v obou případech CDU, která má interní zákaz koalic s AfD (i levicovou postkomunistickou Die Linke). Na tom může vydělat druhý extrém/oxymóron - konzervativní levice Sahry Wagenknecht, strana BSW, která odešla z Die Linke a svou politiku založila na sociálních tématech v kombinaci s nacionalismem a odmítáním pomoci Ukrajině.
Hlavními tématy voleb nebyly lokální otázky, řešily se ty celostátní - migrace a postoj k válce na Ukrajině. A události se v tomto ohledu vršily - týden před volbami v západoněmeckém Solingenu údajný člen Islámského státu nožem zabil tři místní, což mnozí s otázkou migrace spojují, a německá vláda začala s deportacemi zločinců-cizinců i do zemí, kam je dříve nevracela, do Afghánistánu. Následovat by mohla i Sýrie.
Co se týče ruské agrese, tam mají východní země dlouhodobě ambivalentnější postoj než západ Německa - i saská CDU kritizovala sankce na Rusko a je proti posílání zbraní na Ukrajinu. S tím vším je spojená frustrace - s vládou Olafa Scholze (speciální nenávist mnoho východních Němců cítí k Zeleným), ale i frustrace z pokračujících rozdílů mezi východem a západem země, kdy si "Ossies" ("Východňáři") připadají, že se o ně nikdo nestará. Za rok Německo čekají volby parlamentní, a CDU už si brousí zuby na vítězství, vláda SPD, Zelených a FDP je rekordně nepopulární. Výsledky extremistů ale - snad - nebudou tak markantní.
🇮🇱 Koridory zmaru
Je to přesně jedenáct měsíců od teroristického útoku Hamásu na Izrael, a Izraelci a Palestinci nejsou o moc blíže smíření či aspoň konci utrpení, které nová eskalace konfliktu přineslo. Naopak, izraelské útoky se rozrostly i na Západní břeh Jordánu (kterému oni sami "po izraelsku" říkají Judea a Samaří). A to jak ze strany armády, tak ze strany osadníků, kteří porušují mezinárodní právo a snaží se usadit na palestinských územích. Stále větší spor probíhá i na opačné straně Palestiny, na úplném jihu. Filadelfský koridor dělí Pásmo Gazy a Egypt, a izraelský premiér Netanjahu začal trvat na tom, že koridor musí být pod kontrolou Izraele, aby se zabránilo pašování zbraní do Gazy (od roku 2005 ho kontroluje Egypt). Podobný spor probíhá i uvnitř vládní koalice, o Necarimský koridor, který dělí Gazu na dvě části. Příměří tedy v nedohlednu.
Nejvíc ale rezonuje další tragédie izraelských rukojmí - šest z nich bylo Hamásem zavražděno jen chvíli před tím, než k nim v Rafáhu dorazila izraelská armáda. V reakci na to na 1. září odbory vyhlásily generální stávku, do které se zapojili všichni od akademiků po zaměstnance letiště. Vinu podle mnohých nese premiér Netanjahu. Jeho neoblomnost se ale zdá absolutní, na krk mu příliš dýchají extremističtí ministři Smotrič a Ben-Gvir. Pokud by udělal sebemenší ústupek (který je v jakémkoliv vyjednávání potřeba), jeho vláda končí a on přijde o moc, a možná i svobodu. Jak dlouho je toto balancování udržitelné, to je otázka za milion. Trpělivost ale dochází i některým spojencům, britská vláda například stopla dodávky některých zbraní Izraeli, protože nelze zaručit, že nebudou použity na porušování mezinárodního práva. Joe Biden pak na otázku, jestli Netanjahu dělá dost pro osvobození rukojmích, odpověděl jedním slovem: "ne".
Jedinou světlou chvilkou je tak úspěšná kampaň vakcinace proti dětské obrně, která se začala šířit v Gaze. Která by samozřejmě nebyla potřeba, kdyby Izrael nesrovnal Gazu se zemí, ale realita je bohužel taková, jaká je. Aby mohlo být asi 640 000 dětí očkováno, boje se opakovaně zastavují. Kampaň je nad očekávání úspěšná, v první fázi bylo naočkováno 189 000 dětí.
🇺🇦 Ukrajinský restart
Titulky zpráv z Ukrajiny mají většinou pouze dvě vyznění - tragédie nebo naděje uprostřed tragédie. Na obyčejnou politiku jako by v ruském válečném běsnění ani nebyl prostor. Přesto se v demokratické Ukrajině politika děje, a první zářijový týden byl v tomto ohledu intenzivní. Vláda země je uprostřed velkého restartu, rezignaci podali nebo byli odvoláni mnozí čelní představitelé země - ministr zahraničí, vicepremiérka pro integraci do EU a NATO, ministři spravedlnosti, životního prostředí a strategického průmyslu, nebo šéf národní energetické společnosti a velitel vzdušných sil.
Interpretací je spousta. Sám prezident Zelenský to okomentoval slovy, že před náročnou zimou je potřeba vládu rekalibrovat. Může ale jít i o mocenský spor, a Zelenský (nebo ředitel jeho kanceláře Jermak) chce posilovat svoji pozici, čemuž popularita ministrů jako Kuleba neprospívá. Nejdůležitější ale je to, že ukrajinské vedení dále dokáže fungovat pod těžko představitelným tlakem. Zároveň je potřeba dodat, že vysoce postavení lidé na Ukrajině nekončí v propadlišti dějin (nebo pod okny nemocnic či bytů, či v troskách svých letadel, jako v Rusku), ale dál zaujímají významné pozice. Bývalý velitel ozbrojených sil Zalužnyj je tak nyní velvyslanec Ukrajiny ve Spojeném království, teď už bývalý ministr zahraničí Kuleba se má nově věnovat specificky přípravě na vstup Ukrajiny do NATO a spousta ministrů jen dostane přidělené jiné portfolio.
Další dění
📲 Lid vs tech bro I
Příští generace termín "divoký západ" možná nebudou mít spojený tolik s kolonizací Ameriky, ale s absolutní svobodou, se kterou mohly velké technologické společnosti ovlivňovat naše životy i politiku. Lídrem v nastavování alespoň základních pravidel pro firmy, které mají nulovou motivaci k udržování veřejného blaha, a přesto mají v rukou do jisté míry osudy nás všech, je Evropská unie. Pokud jde o vymáhání pravidel, to mají v rukou především státy, a nedávno se to projevilo hned ve dvou případech, v Evropě i mimo ni. Hned dva muži, kteří věří v absolutní svobodu slova, se dostali do křížku s úřadu.
První z nich je Pavel Durov, brzy čtyřicetiletý spoluzakladatel "ruského Facebooku" VKontaktě, a také aplikace Telegram. Zajímavého je toho na něm spoustu - chodí oblékaný jen v černé, protože sám sebe vidí jako Nea z Matrixu, navzdory svým miliardám je zastáncem asketického způsobu života a má přes 100 biologických dětí. Ještě zajímavější je ale otázka jeho zadržení francouzskými úřady 24. srpna v Paříži. Zatykač je vydán i na jeho bratra Nikolaje, který na obou projektech od začátku spolupracuje.
Durov je obviněn z toho, že jako CEO Telegramu umožňuje trestnou činnost, což míří k jádru debat o svobodě slova a zodpovědnosti za online obsah. Sám Durov se chlubí tím, že Telegram, který lze používat jako kombinaci messengeru a twitteru, zaměstnává jen 30 datových inženýrů (na 1 miliardu uživatelů). Téměř nulová moderace obsahu není chyba, ale záměr. Zároveň Durovův příklad nasvěcuje otázky spolupráce se zpravodajskými službami. Jiný příběh jeho zatčení je totiž ten, že za žádnou cenu nechce obsah své platformy, byť kriminální, předat do rukou státní moci. V tomto francouzském případě se jedná o zneužívání dětí, takže tam není co řešit, Durov by ale namítl, že důvěra uživatelů v utajování obsahu má přednost. Durov byl propuštěn na kauci a Telegram v tichosti upravil své podmínky. To je ale teprv začátek možné změny vztahu big tech a států, uživatelů a občanů.
📲 Lid vs tech bro II
Při zmínce o víře v absolutní svobodu slova by většinu z nás jako první nenapadl Pavel Durov, ale Elon Musk. Na dlouhém seznamu nepřátel svobody slova Musk již nějaký čas vede soudce brazilského Nejvyššího federálního soudu Alexandre de Moraese, ten v posledních dnech ale nejspíš vystoupal na přední příčky tohoto seznamu. Problém je následující - podle brazilského práva každá big tech firma musí mít v zemi svého právního zástupce. Poté, co Elon Musk svou zástupkyni odvolal ze strachu, že by ji brazilské úřady zatkli, se soudce Moraes rozhodl pro razantní reakci - pokud v Brazílií do 24 hodin nebude právní zástupce firmy X, sociální síť v zemi zakáže (paradoxně své rozhodnutí zveřejnil na X).
To se také stalo a od 30. srpna mají Brazilci utrum. Teoreticky se šlo připojit přes satelit (Starlink, který Muskovi patří také) nebo VPNku, tím ale uživatelé porušují zákon a riskují pokutu 200 000 korun denně. Moraes a Musk už se veřejně hádají celé měsíce. Problém sahá až k 8. lednu 2023, kdy "po vzoru" amerických kolegů fanoušci bývalého a znovu nezvoleného prezidenta Bolsonara zaútočili na parlament. Moraes chtěl blokovat krajně pravicové účty, Musk se bránil svobodou slova. Fascinující zápas, uvidíme, zda Musk, podobně jako Durov, nabídne nějaké kompromisy.
Mocní tech bros vs úředníci, reality show 21. století.
PS: Překvapil mě paradoxní fakt - od doby, co Musk vyhodil tři čtvrtě všech zaměstnanců, maže X mnohem víc obsahu než dříve. Probíhá i méně kontroly obsahu, ale pokud X dostane žádost o smazání nějakého příspěvku, prostě to udělá. Nemá totiž právníky na to, aby firmu a/nebo její uživatele bránili.
🏟️ Superhuman
Jako člověk bez handicapu velmi oceňuju cokoliv, co zasype část mezery v empatii nebo vnímání, kterou v tomto ohledu nutně mám. Paralympijské hry, které v Paříži začaly 28. srpna, jsou v tomto ohledu příležitost. Jako první lekci si beru to, že paralympiáda nasvítila, jak málo je svět okolo nás přizpůsobený různým tělům (jen pro představu, v Česku žije asi 13 % lidí se zdravotním handicapem). Český paralympijský tým v dubnu spustil kampaň "Stejní, ale jiní", což se setkalo s obecně pozitivními ohlasy, ale že bychom lidem s handicapem poskytovali stejné, ale trochu jiné podmínky, to se říct nedá.
Druhá věc k zamyšlení je jazyk a příběh, který v souvislosti nejen s paralympiádou, ale lidmi s postižením obecně aplikujeme - máme tendenci obdivně mluvit o překonaných překážkách a dělat z lidí oběti, které se postavili nepřízni osudu. Nejsrdceryvnější fakt je přitom často to, že překážkou nemusí být postižení samotné, ale nastavení společnosti, ve které lidé musí fungovat. Takže v případě sportovců není a priori problém odlišná tělesná stavba, ale zcela nevyhovující podmínky na sportovištích. A to se netýká pár vybraných paralympioniků a sportu, ale i všech ostatních ve veřejném prostoru - od chodníků přes vzdělávání až po záchody. Že někdo překoná umělé a zcela zbytečné bariéry není inspirativní, je to důvod něco změnit.
Jeden příklad ohledně změny (aspoň) rétoriky je britský Channel 4. Během her v roce 2012 a 2016 Channel 4 postavil svůj přistup na konceptu "superhuman", což mnozí cítili jako vyčleňování lidí s postižením a odvádění pozornosti od hlavního tématu, sportovních výkonů. Letos přišla televize s výborným televizním spotem, který představuje mnohem lidštější přístup. Tvářit se, že lidé, včetně sportovců, s postižením mají identické podmínky, je samozřejmě hloupost. Ale stejně jako v případě většího zapojování žen bude hlavním ukazatelem pokroku, že budeme lidi skutečně oceňovat, aniž bychom se divili, že vůbec dorazili na (pomyslnou) startovní čáru.
PS: U nás content na toto téma najdete na instagramu crip kolektiv nebo v podcastu Postíže.
K poslechu, pozorování i četbě
🏛️ O bozích a lidech
Seriálový konec léta je skutečně bohatý - pustila jsem se do nových sérií Only Murders In the Building, Rings of Power i Emily in Paris (nesuďte mě). Můj favorit je ale zbrusu nový počin z dílny Netflixu. KAOS je volně inspirovaný starými řeckými bájemi a vystupují v něm všichni obvyklí podezřelí - Zeus, Hera, Prometheus, Hades a mnozí další. Příběh se odehrává na současné Krétě tak, jako by si ponechala svá antická božstva (v tomto světě Ježíš zemřel v požehnaném věku na infarkt), a točí se okolo proroctví, které znamená neblahé vyhlídky pro obyvatele Olympu.
Nejvíc na seriálu oceňuju (kromě geniálního Jeffa Goldbluma v roli Dia), že přesně vykresluje bohy tak, jak si je staří Řekové představovali - vznětlivé, závistivé, žárlivé a malicherné (aneb "flamboyant pricks", jak napsal můj kamarád Dan). Jako lidi, jen se superschopnostmi. KAOS je plný humoru, ale má i hloubku - donutí vás zamyslet se nad smrtí, svobodnou vůlí nebo mocí, ale i aktuálními tématy jako migrace. Tempo vyprávění je trochu vražedné, takže spousta referencí možná nepadne na nejúrodnější půdu, ale zábava je to i tak. Celkově bych seriál zhodnotila citátem "Lidské, příliš lidské", na rozdíl od Nietzscheho to ale považuju za kompliment.
🇩🇪 Německé lekce
Před pár lety jsem si přečetla text na Aeonu o tom, jak dlouho trvala denacifikace Německa. A byla jsem v šoku. Země s pověstí Erinnerungskultur, kultury vzpomínání, která je vzorem pro vyrovnávání se s démony minulosti, měla skutečný vztah ke vzpomínání o mnoho složitější. Nešlo o to, od nacismu oprostit instituce, šlo hlavně o hlavy, a srdce obyčejných Němců. Teprve v 60. letech si nadpoloviční většina z nich začala myslet, že za druhou světovou válku může Německo.
Jak těžko se z nacismu Německo dostávalo, tak lehko do něj spadlo. To je aspoň poučení z knihy They Thought They Were Free od Miltona Mayera. Vyšla v roce 1955, deset let po válce, a mapuje Mayerovy konverzace s deseti "obyčejnými" nacisty. S Němci z průměrného městečka, kteří byli malé kolečko v nacistické mašinerii, byť sami nikoho na smrt neposlali. První část knihy vypráví příběhy jednotlivých "hlavních hrdinů", druhá kořeny, na kterých v Německu nacistická ideologie vyrostla, a třetí se pokouší analyzovat podstatu němectví a z ní vycházející nebezpečí jakékoliv militarizace. Ta už na mě byla příliš velká dojmologie, o to víc jsem ale ocenila první dvě části. Nejsou ani trochu reprezentativní, ale pro výsledný pocit to nevadí - pocit, že každá ideologie bere svou sílu z úplně konkrétních lidí, jejich strachů, starostí a tužeb.
👵🏼 Body zlomu
Stárnutí bolí, doslova. Bolavá záda (už) nemám jen díky masážím a cvičení, a každá sklenička alkoholu se mi ráno "poté" připomene více než dřív. Ve svých 32 letech mě ale to nejhorší ještě čeká, podle nové studie v Nature (shrnutí si můžete přečíst zde) totiž lidé během svého života prodělají dva zásadní zlomy. Ty nastávají ve 44 a 60 letech (všechno nejlepší, mami!). Vzorek zkoumaných lidí byl relativně malý, do studie se zapojilo 108 účastníků, ale na základě toho, jak výsledky rezonují, tak je možné, že vědci opravdu na něco kápli.
Po čtyřicítce se podle jejich závěrů mění zpracovávání alkoholu a tuků a přibývá onemocnění srdce, šedesátý rok života pak znamená změny ve zpracovávání cukrů a imunitních reakcích. Konkrétně se jinak začnou chovat molekuly, které za těmito změnami stojí - a 81 % molekul v těle se chová nelineárně, tedy že se nemění postupně, ale více či méně skokově. Polovina zkoumaných byly ženy, které mezi 45. a 55. rokem života typicky projdou menopauzou, takže další výzkum půjde i tímto směrem, zároveň ale data pro ženy i muže vykazují podobný trend. Hlavní praktický závěr se týká prevence nemocí - pokud víme, že se okolo určitého věku tělo mění, je to správný čas na důkladné preventivní prohlídky, monitoring a rady, jak se změnami zacházet.
Bez kontextu
Hnutí Tálibán, které ženy vyhnalo ze vzdělávání a veřejných míst, jim nově zakázalo na veřejnosti i mluvit.
Olympijská vítězka Rebecca Cheptegei zemřela poté, co ji po návratu z Paříže polil benzínem a zapálil její bývalý přítel.
Novým francouzským premiérem je Michel Barnier.
Poznámka na konec
Někdy se sama leknu svého cynismu. Svět je zlý a lidé jsou zlí. Ale pak jsou tu taky hezké okamžiky, a pocity, a o tom všem mluví jedna z mých oblíbených myslitelek Maria Popova v tomto podcastu. Pokud potřebujete trochu oprášit zkornatělou duši, doporučuju.
PS: Overview effect se dá přeložit jako "pocit přehledu" a často ho mají astronauti/kosmonauti, kteří se vrátí z vesmíru. Viděli díky tomu, jak jsme zranitelní a taky tak trochu bezvýznamní. Já jsem bohužel ve vesmíru nikdy nebyla, ale pocit nahodilosti, údivu a pomíjivosti mám někdy i tak. A taky mám moc ráda všechno, co se týká kosmu, tak jsem po "tom pocitu" pojmenovala aspoň svůj newsletter. Podpořit ho můžete zde.
PPS: Pokud se ptáte, kdo jsem - mám instagram @haanule, spolu s Bárou Chaloupkovou jsem založila podcast za Humny a živí mě práce v českém Senátu (především k zahraniční politice). Studovala jsem mezinárodní vztahy, o trochu méně taky ekonomii, ale hlavně věřím v to, že člověk se učí celý život.