#81: Trump jako Hamlet, divoký (Meta)západ a Ricky Gervais v sukních
Sobota 11. 1. 2025
Vážení a milí,
vítejte u prvního newsletteru v novém roce! Dnes ho ovládli mocní muži, kteří se svou mocí zacházejí přinejmenším pochybně - Donald Trump, Elon Musk, Mark Zuckerberg, Vladimir Putin a Robert Fico. První vyhrožuje svým spojencům, druhý se vměšuje do politiky ve Velké Británii i Německu, třetí se vtírá prvnímu a druhému do přízně a čtvrtý a pátý jsou hlavními postavami plynové krize, která se (ne)děje. Jako oddych od všeho toho testosteronu vám nabídnu "dokument" od postrachu britských vědců, článek o Jean Jacques Rousseauovi a film o íránské revoluci, která nebyla.
Příjemné čtení
Hana ❤️
PS: dnešní četba vám zabere: 13 minut
PPS: Podpořit vznik newsletteru můžete tady na Substacku pravidelným "předplatným" nebo zde měsíčně i jednorázově.
📚 Co zrovna čtu: Carlo Rovelli - Reality Is Not What It Seems (všechny knihy si ukládám na Goodreads)
🎧 Co zrovna poslouchám: filmovou El Mal
Mezinárodní dění
🇺🇸 Trump jako Hamlet …
S návratem Donalda Trumpa do Bílého domu se vrací i dilema, co z jeho kontroverzních výroků a údajných plánů brát vážně (statisticky plní 23 % svých slibů). Tak například věta "Pro účely národní bezpečnosti a svobody na celém světě považují Spojené státy americké vlastnictví a kontrolu Grónska za naprostou nezbytnost." Můžeme ji považovat za návrat do roku 2019, kdy chtěl prezident Trump od Dánska Grónsko koupit poprvé. Může být impulzem pro Grónsko, aby situace využilo pro zlepšení své pozice ve vztahu k Dánsku (to se zatím rozhodlo ve svém státním znaku dát více prostoru lednímu medvědovi). Můžeme ji ale také považovat za první opravdový rozkol mezi státy NATO, protože hlava členské země ještě nikdy nevyhrožovala spojencům vojenskou invazí. (Pokud by k nějakému střetu přeci jen došlo, USA by teoreticky mohly přijít o jeden zásadní dánský export - léky na obezitu Ozempic, na kterém frčí snad všechny americké celebrity. V sázce je tedy mnoho.)
Slovy z Hamleta, ačkoli je to šílenství, přece je v Trumpově chování soustava (možná) - se stoupající globální teplotou se může Grónsko stát novým pomyslným zlatým dolem pro těžaře i novou základnou pro obchodní trasy. Posílat své lodě přes Arktidu ve velkém plánuje i Čína, takže zábor nových území může pro Trumpa být i strategií, jak omezit rozpínavé čínské soudruhy. V tomto ohledu si Trump brousí zuby i na Panamský průplav. Ten má opačný problém, se změnou klimatu je jeho provoz čím dál složitější. Jak přesně kontrola nad ním má tuhle výzvu pomoci vyřešit, to Trump neprozradil, jen naznačil, že ho kontrolují čínští vojáci, a že by americké lodě měly platit méně než platí nyní.
A pak jsou tu ještě jeho výroky, že plánuje "soft invazi" do Mexika a že by se Kanada měla stát 51. státem USA. Ve všech těchto případech platí, že kromě teoreticky logického základu se často z Trumpovy strany jedná o konstantní potřebu pozornosti a o formulaci jakési vyjednávací pozice. Jeho "brandem" je deal-making, a každý takový vyjednavač dealů má svou strategii. Ta Trumpova obsahuje být neřízená střela, vyslat do světa spoustu matoucích signálů a před vstupem do místnosti do ní hodit granát. A vyhýbat se reálným problémům, jako inferno v druhém největším americkém městě. Začínáme za devět dní. A evropské státy se nevyhnou déjà vu, kdy chtě nechtě musí přemýšlet nad (případnými) důsledky Trumpovým nápadů.
🇬🇧 … a Musk jako Jago
V tomto ohledu nelze ignorovat ani jeho parťáka Elona Muska, který otevřeně politicky zasáhl hned do dvou evropských zemí. V shakespearovském světě se tak intrikařením začíná blížit Jagovi. Když začneme v Shakespearově domovině, ve Spojeném království, tam Musk zvažuje darovat zcela bezprecedentní sumu peněz krajně-pravicové straně Reform UK, přejmenované Brexit Party vedené kontroverzní stálicí britské politiky Nigelem Faragem. 100 milionů dolarů (0,02 % Muskova jmění) není závratná suma v americkém politickém boji, za loňské prezidentské volby všechny vlivové skupiny dohromady utratily skoro 15 miliard dolarů a Musk sám 250 milionů. V britském kontextu je to ale nevídané, historicky největší suma přišla Konzervativcům, a to ve výši 15 milionů dolarů, tedy řádově méně. Poté, co rozdával každý den milion dolarů voličům Donalda Trumpa, přišel na chuť kupování politického vlivu.
Jak by Farage i jen z částí horentního příspěvku naložil, to není jisté. A hlavně se zdá, že Musk nechce, aby s případným příspěvkem jmenovitě Farage vůbec nakládal, protože prohlásil, že Reform potřebuje nového lídra. Možná tak z celé věci sejde. Detailní názory na britskou politiku Musk ale nemá jen směrem ke krajní pravici, se kterou ideologicky aktuálně nejvíc souzní.
Opakovaně útočí na labouristického premiéra Keira Starmera, Británii označil za "tyranský policejní stát", požadoval vypsání nových voleb (poslední proběhly v červenci 2024), šířil dezinformace o skandálu ohledně sexuálního zneužívání dětí a volal po propuštění z vězení krajně-pravicového aktivisty Stephena Yaxley-Lennona alias Tommy Robinsona. A svých sledovatelů na twitteru se zeptal, jestli by USA měly Brity od tyranské vlády osvobodit. Výsledkem je bizarní situace, kdy se nejbohatší člověk planety, Američan, snaží mikromenežovat britskou politickou scénu. Musk už pár let tráví křížovou výpravou za údajnou svobodu slova, ale jeho otevřená politická aktivita začíná nabývat doslova extrémních rozměrů.
🇩🇪 Musk jako Jago podruhé
Nejenže se Musk extrémně míchá do domácí situace spojenců americké vlády, které má být za pár dní součástí. Extrémní je i jeho podpora extremistů. V Německu tak několikrát podpořil krajně pravicovou AfD (v několika spolkových zemích rozvědkou označovanou za "prokazatelně extremistickou"), strana údajně jako jediná může "zachránit Německo". Nejdříve se k AfD vyjádřil v sérií tweetů, pak na její podporu vydal text ve Welt am Sonntag, a nakonec uspořádal livestreamovanou debatu se šéfkou AfD Alice Weidel. To vše necelé dva měsíce před volbami do Spolkového sněmu, které proběhnou 23. února. Kancléř Scholz na urážky na svou adresu reagoval tím, že bychom "neměli krmit trolla". Jenže podobně jako u kontroverzních Trumpových výroků, Elon Musk má tak zásadní moc, že je slova a zásahy ignorovat zkrátka nelze.
Došlápnout si na něj teoreticky může EU se svými digitálními pravidly, a to za zneužívání twitteru pro své účely. Jestli ale bude v Bruselu vůle k tomu si to s Muskem a potažmo novou americkou vládou rozházet, to je otázka. Podle Muska samotného má na ovlivňování německé politiky právo, protože za Berlínem postavil jednu ze svých továren na Tesly. Chladná analýza stranou, úroveň nárokovosti, kterou Musk prokazuje, je upřímně děsivá. Že trpí komplexem vyvolenosti, to zmiňuje každý jeho profil, a přitom je "jen" efektivní manažer, žádný génius.
Jeho sada dovedností mu ale v USA současnosti zajišťuje peníze a status a tím pádem moc (byť o jeho moudrosti to neříká vůbec nic). Zároveň je tu ještě jeden problém - mnohem větší vliv na (evropské) veřejné mínění mají algoritmy sociálních sítí nebo dezinformační kampaně cizích mocností. A osoba Elona Muska jako černá díra odsává pozornost od systémových selhání, která sice ztělesňuje, ale není klíčem k jejich řešení.
PS: Co si myslí o Česku, to jsme se od Muska zatím nedozvěděli, ale třeba jednou dojde na debatu mezi motoristy uctívajících auta se spalovacím motorem a Muskem věřícím v auta elektrická.
PPS: Plný seznam Muskova vměšování do politiky různých zemí má Politico.
Další dění
🗯️ Divoký (Meta)západ
Firma Meta, pod kterou spadají sociální sítě Facebook, Instagram nebo Threads, se vydala novým směrem co do hlídání jejich obsahu. Ani tady se nevyhneme figuře Donalda Trumpa, protože jednak jeho první funkční období donutilo Metu nějakým způsobem obsah moderovat, a jednak se od Trumpova znovuzvolení firma vedená Markem Zuckerbergem snaží nové americké vládě vetřít do přízně. Poté, co Zuckerberg na konci listopadu s Trumpem povečeřel v jeho floridském golfovém rezortu Mar-a-Lago, darovala Meta 1 milion dolarů na Trumpovu inauguraci, do představenstva firmy zasedne Trumpův přítel Dana White a Republikán Joel Kaplan byl povýšen do role šéfa pro globální záležitosti.
K obratu ohledně moderace obsahu Zuckerberg (v naprosto bizarním videu) doslova řekl, že "je čas se vrátit ke kořenům, ke svobodě projevu". To znamená jednak změnu pravidel, co je přípustné, a jednak změnu ověřování pravdivosti příspěvků. Doteď Meta do fact-checkingu zapojovala média a další třetí strany. Teď ale Zuckerberg prohlásil, že tito ověřovatelé důvěru spíš ničili než aby ji vytvářeli. Je pravda, že automatické filtry chybují a mažou i neproblematické příspěvky, ale rétorikou poplatnou Trumpovi Zuckerberg rezignoval na upřímnou snahu o řešení problému. Nově, po vzoru Elona Muska, tak chce vše nechat na uživatelích, kteří mají případné problematické příspěvky komentovat. V praxi vzájemná uživatelská kontrola (nepřekvapivě) příliš nefunguje, a z twitteru se stala toxická bažina plná dezinformací.
Podle nových pravidel pak sice stále nebude možné popírat holocaust, ale označovat ženy za vlastnictví mužů a homosexualitu za duševní chorobu už je fair game. Začátek tohoto online divokého západu má přijít ve Spojených státech, v Evropské unii toto rozhodnutí nejspíš narazí na digitální pravidla. Jestli se je podaří vymáhat, až na to přijde, to je otázka úplně jiná. Zdá se totiž, že éra pravidel končí a začíná éra hrubé síly. Kulturní posun od snah o kultivaci online prostoru směrem k džungli "bez cenzury" je zcela zřejmý. Svoboda slova je samozřejmě důležitá, ale dokud všechna slova nebudou mít stejnou váhu, o žádnou svobodu nejde. Jinými slovy, dokud platformy budou v rámci svého byznys modelu zviditelňovat extrémní nebo polarizující obsah, bude na nich brzy nedýchatelno.
⛽️ Plynová krize, která není
V roce 2009 pocházela čtvrtina zemního plynu, který Evropa spotřebovala, z Ruska. Když tedy v lednu toho roku spor mezi Ukrajinou a Ruskem na několik dní zastavil tok ruského plynu do Evropy, byl oheň na střeše. Česká republika jako předsednická země EU to plánovala "osladit" Evropě, ve skutečnosti ale jedno z nejdůležitějších jednání vedl premiér Topolánek v Moskvě, když dojednal podmínky, za kterých plyn opět poteče. Tuto plynovou krizi si pamatuje i tehdejší slovenský premiér, Robert Fico. Když se vydal na cestu do Kyjeva, jednání se změnilo v noční můru. Premiérka Julia Tymošenko nechala jeho delegaci několik hodin čekat, a pak k jejich setkání nestandardně a neohlášeně přizvala novináře, před kterými mu vynadala za to, že se postavil na stranu Ruska. V Moskvě pak Fico naopak dostal královské přivítání, a někteří právě od tohoto momentu datují jeho proti-ukrajinské postoje.
O šestnáct let později pochází z Ruska asi 8 % evropského zemního plynu, a konec ruských potrubních dodávek přes Ukrajinu žádné zásadní drama v EU nezpůsobil. Stejně jako před lety jde o spor Ukrajiny s ruským dodavatelem, Gazpromem. A také o fakt, že Rusko proti Ukrajině vede agresivní válku. Takže se vláda v Kyjevě rozhodla, že nebude přistupovat na nevýhodné ruské podmínky a že plynovod prostě zavře, a n ním i jeden penězovod, který sponzoruje ruskou válečnou mašinérii. Pro evropské odběratele byla situace oproti roku 2009 kromě nižší závislosti zásadně jiná v tom, že o ukrajinských plánech věděli už minimálně půl roku. Státy tak měly čas se na výpadek připravit, a plyn si sehnat jinde (z Ruska mimochodem stále odebíráme plyn zkapalněný, sponzorujeme ho tedy stále dostatečně). Čili - plynu je dost, a jeho cena nezačala nijak dramaticky stoupat ani po prvním lednu, kdy z Ruska potrubím už nepřitekla ani kapka.
⛽️ Plynová krize, která je
Kdo se ale s ukrajinským rozhodnutím nesmířil, to byl Robert Fico. Slovensko, stejně jako Ukrajina, profitovalo z tranzitních poplatků, kdy dostávalo peníze za to, že skrze jeho území teče plyn dále na západ. A tak se premiér nebál ukrajinského prezidenta Zelenského obvinit z toho, že sabotuje slovenské veřejné finance. Výpadek půl miliardy eur je rozhodně nezanedbatelný, jestli ale zrovna na fiskální politiku svého souseda má brát ohled země ve válce, to je otázka. Premiér Fico Ukrajině každopádně pohrozil zastavením dodávek elektřiny, kterou napadená země kupuje, zatím ale své výhrůžky nerealizoval. Místo toho se po své kontroverzní návštěvě Moskvy, kde chtěl o plynu jednat, uchýlil na utajenou dovolenou do luxusního vietnamského hotelu. Po další plynové krizi nejspíš potřeboval odpočinek v teple.
V teple naopak vůbec není Podněstří. Tento moldavský separatistický region je tak jediný, kde plynová krize doopravdy je. Rusko tvrdí, že mu vláda v Kišiněvě dluží 700 milionů dolarů za plyn, moldavská vláda přitom dluh vyčíslila na asi 9 milionů dolarů a už ho splatila. Tak jako tak, poté, co Gazprom 1. ledna přestal i sem dodávat plyn, tamní teplárenská společnost musela přerušit distribuci tepla a teplé vody. Protože pak celé Podněstří začalo topit elektřinou, došlo k přetížení elektrické sítě a nedostatku elektřiny. Nyní je situace kritická a necelých 400 000 obyvatel čelí mrazivým teplotám. Ale nemuseli by. Podněstří je totiž region oficiálně patřící k Moldavsku, ale de facto ovládaný proruskými separatisty. A tak proruský "prezident" Podněstří odmítl jakoukoliv pomoc ze strany Moldavska. Ať už za tím stojí ruskou propagandou budovaná nedůvěra nebo přímo příkaz z Kremlu, výsledek je stejný, opět trpí civilisté.
K poslechu, pozorování i četbě
🕵🏻♀️ Ricky Gervais v sukních
V roce 2016 tehdejší britský ministr financi Michael Gove prohlásil, že "lidé mají plné zuby expertů". Byl to jeho nejvýraznější příspěvek do brexitové kampaně, kterou s Borisem Johnsonem dotáhl do (ne)úspěšného konce. Největší ránu ale britským expertům zasazuje úplně někdo jiný - Diane Morgan a Charlie Brooker. Druhého zmíněného možná znáte jako autora seriálu Black Mirror, na svědomí má ale i právě postrach britských odborníků.
Philomena Cunk, kterou ztvárňuje Diane Morgan, se po úspěšném seriálu Cunk on Earth na netflixové obrazovky vrací s hodinovým speciálem Cunk on Life. Koncept je stále stejný - s nevinnou ignorancí se ptá na nejtěžší otázky, které si lze položit. Kdo jsme, kam jdeme a co je smysl života? Deset přikázání přitom porovnává s uživatelskými podmínkami k iPhonu a jako příklad centra hédonismu vedle Las Vegas uvádí velšské Swansea. Odpovědi nehledá sama, ptá se právě předních akademiků, kteří s větším či menším úspěchem vzdorují jejím absurdním dotazům a komentářům. Výsledkem je show, která kombinuje kontroverzní smysl pro humor Rickyho Gervaise a trapnost mistra Beana.
🏛️ Zkažený Rousseau
Jean Jacques Rousseau se do dějin zapsal jako možná největší pokrytec všech dob, slovy jednoho politologa až groteskním způsobem selhával v aplikaci svých hodnot do praxe. Jeho spis o výchově dětí byl ve své době revoluční, svých vlastních pět potomků ale odsoudil k životu v sirotčinci, protože by prý "nebyl dobrý otec". Kritizoval existenci divadla, byl ale autorem několika divadelních her, nabádal k aktivní účasti na veřejném životě, sám se ho ale stranil, nebo byl velký misogyn a přesto podporoval kojení na veřejnosti. Fakt, že byl Rousseau chodícím paradoxem mu každopádně nevzal místo v panteonu velkých evropských myslitelů, a tak se k němu doteď vztahujeme.
Obvzláště užitečný je jeho vhled do nástrah moderní doby, jak o něm píše historik Robert Zaretsky v tomto textu. Rousseau totiž došel k závěru, že člověk, který je součástí civilizace, je předmětem jakéhosi driftu, odcizení, vzdalování se sám sobě. Společnost nás zkrátka nutí nasazovat si všemožné masky, a neumožňuje nám jen tak být. Do jaké míry existuje čiré autentické "já", o tom se můžeme přít (já osobně si spíš myslím, že nic jako trvalé, autentické, čisté "já" není). Stav na druhém konci škály, společností vláčený jedinec, ale určitě poznáváme. Zaretsky zmiňuje sociální sítě, které místo propojování vytváří pocity osamění a nedostatečnosti, nebo nabídky marketingových firem vymyslet "autentickou" kampaň. Protože jakmile si začneme být vědomi pohledů druhých, je s námi podle Rousseau amen. Proto se o něm vyplatí číst i dnes, i přes jeho selhání. Ostatně je může svést na to, že ho zkazila civilizace.
🌱 Semínko odporu
Pokud hledáte oddechový film, následující doporučení nechte na jindy. Máloco z íránské filmové tvorby, která se dostane k nám, by se dalo zařadit do žánru "feel-good", a Semínko posvátného fíkovníku tam nepatří určitě. Jedná se o drama prokládané skutečnými událostmi, které vás téměř tři hodiny nenechá v klidu nadechnout. Režisér Mohammed Rasoulof film natočil ve spolupráci s německými a francouzskými filmaři, a ještě před premiérou filmu na jaře 2024 byl v Íránu odsouzen k osmi letům za mřížemi, bičování a zabavení majetku. I s částí filmového štábu se mu za dramatických okolností podařilo prchnout do Německa, a na červeném koberci v Cannes pak držel dvě fotografie - představitelů dvou postav filmu, kterým se ze země odjet nepodařilo.
Semínko posvátného fíkovníku se odehrává po smrti Mahsy Amini, během protestů, které sjednotil slogan "Žena. Život. Svoboda." Film sleduje osudy teheránské rodiny, jejíž otec je vyšetřovatelem revolučního soudu, matka drží pohromadě domácnost a dvě dcery se nechtějí smířit s nesmyslným útlakem. Co začíná jako relativně nevinná každodennost se velmi rychle zvrtne v každodenní násilí. Film brilantně ukazuje, jak útlak teokratického režimu vysává ze svých poddaných lidskost, a jak šikana postupně prosakuje ke konkrétním lidem. Rasoulof dal konkrétní tváře íránskému režimu i jeho obětem a odvaha těch, kteří se útlaku postavili na odpor, si zaslouží respekt.
Bez kontextu
Po ztroskotání vládních vyjednávání mezi demokratickými stranami byl v Rakousku pověřen sestavením vlády Herbert Kickl, lídr krajně pravicové FPÖ.
Po téměř deseti letech u moci rezignoval kanadský premiér Justin Trudeau.
USA zařadily na sankční seznam Antala Rogána, šéfa kabinetu maďarského premiéra Orbána, pro jeho zapojení do korupce v Maďarsku.
Poznámka na konec
Doporučovat ke čtení Harryho Pottera, nejúspěšnější knižní sérii všech dob, je možná nošení dříví do lesa, s 600 miliony prodaných výtisků je to jedno z nejrozpoznatelnějších děl naší generace. Pokud jste ale buď knihy nikdy nečetli, nebo je jako já četli v době, kdy vycházely, nebo jste jen viděli filmy, opravdu doporučuji čtecí maraton všech sedmi dílů, ideálně v originále. Mně to zabralo 19 dní, a už dlouho jsem neměla tak čistou hlavu, jako když jsem se každý den nořila do Harryho magického světa.
PS: Overview effect se dá přeložit jako "pocit přehledu" a často ho mají astronauti/kosmonauti, kteří se vrátí z vesmíru. Viděli díky tomu, jak jsme zranitelní a taky tak trochu bezvýznamní. Já jsem bohužel ve vesmíru nikdy nebyla, ale pocit nahodilosti, údivu a pomíjivosti mám někdy i tak. A taky mám moc ráda všechno, co se týká kosmu, tak jsem po "tom pocitu" pojmenovala aspoň svůj newsletter.
PPS: Pokud se ptáte, kdo jsem - mám instagram @haanule, spolu s Bárou Chaloupkovou jsem založila podcast za Humny a živí mě práce v českém Senátu (především k zahraniční politice). Studovala jsem mezinárodní vztahy, o trochu méně taky ekonomii, ale hlavně věřím v to, že člověk se učí celý život.