#86: Hokej místo příměří, mainstreamové okno a optimální optimismus
Sobota 22. 3. 2025
Vážení a milí,
vítejte u nového vydání newsletteru! To minulé se mi povedlo držet Trump-free, tentokrát se mu ale nevyhneme - probereme Trumpův telefonát s Putinem, osud Rádia Svobodná Evropa a závratné tempo "honu na liberály". Kromě toho se dozvíte o zkrachovalém evropském snu o bateriích, narůstající důležitosti evropských satelitů a výzkumu o tom, že naskakování na extremistická témata pomáhá jen extremistům samotným. Na závěr ode mě dostanete tip na text o optimismu, přednášku o neexistenci času a dystopické knize, která zvedá mnohá témata dneška.
Příjemné čtení
Hana ❤️
PS: dnešní četba vám zabere: 11 minut
PPS: Podpořit vznik newsletteru můžete tady na Substacku pravidelným "předplatným" nebo zde měsíčně i jednorázově.
📚 Co zrovna čtu: Ivan Krastev - Europadämmerung (všechny knihy si ukládám na Goodreads)
🎧 Co zrovna poslouchám: ASTROPICAL
Mezinárodní dění
🇺🇦 Hokej místo příměří
Kdo viděl seriál Kosmo, je obeznámen s ruskou diplomatickou školou. Kromě toho, že říkají přesný opak toho, co chtějí udělat, mají Rusové v arzenálu ještě další nástroj - čas. A tak se stalo, že Vladimir Putin nechal Donalda Trumpa hodinu čekat, než mu "zvedl telefon" (a veřejně se tomu vysmál). Stoprocentně tato diplomatická facička potvrzená není, další podrobnosti hovoru mezi americkým a ruským prezidentem ale s různou mírou jistoty známe. Tušíme, že trval rekordní dvě a půl hodiny a určitě víme, že ruský prezident z něj odešel jako vítěz. Trump nesplnil svůj základní cíl - přesvědčit Putina o třicetidenním klidu zbraní. Rusko jej totiž chce přijmout jen v případě, že Ukrajina přestane mobilizovat a nebude dostávat žádnou vojenskou podporu. Putin musí vědět, že pro Ukrajinu je to nepřípustné.
Místo toho navrhl třicetidenní pauzu co do útoků na energetickou infrastrukturu. V momentě, kdy Rusko už poničilo 80 % té ukrajinské, končí zima a Ukrajina je velmi úspěšná v útocích na ropná a plynová zařízení v Rusku, je to výhodné hlavně jenom pro Kreml. Jediným substantivním výsledkem telefonátu je tak to, že došlo k výměně válečných zajatců na obou stranách a Trump s Putinem naplánovali utkání mezi americkými a ruskými hokejisty. Po (hodinovém) hovoru s prezidentem Zelenským každopádně Trump řekl, že všechno je super, protože Zelenský v principu souhlasí, a nyní je potřeba vyjednat už jen detaily. Tato jednání mají proběhnout v pondělí 24. března v Saudské Arábii. Rusko mezitím masivně Ukrajinu dál ostřeluje, včetně, hádáte správně, energetické infrastruktury.
PS: Jedno příměří se natahuje, jiné pohřbily bomby. Izraelská vláda viní Hamás z toho, že nechce propustit další rukojmí, a tak začal opět masivně bombardovat Pásmo Gazy. Co už neříká je fakt, že toto propuštění mělo být navázané na druhou fázi mírových jednání, které ale izraelská vláda blokuje (Netanjahu potřebuje do konce března schválit státní rozpočet, a to i hlasy extremistů, kteří jakákoliv jednání odmítají).
📻 Škrtnutá Evropa
Česká diplomacie má po muniční iniciativě další možnost, jak předvést leadership. Vedle nábojů aktuálně po Evropě shání peníze na záchranu Rádia Svobodná Evropa (Radio Free Europe/Radio Liberty neboli RFE/RL), jehož financování zrušila Trumpova vláda. Spolu s dalšími médii jako Hlas Ameriky a Radio Free Asia je i RFE obětí rychlé roty škrtačů z DOGE "ministerstva" Elona Muska, a jeho další fungování je zatím nejisté. RFE je nezávislé médium, jeho provoz ale plně hradí Spojené státy skrz granty. Původním účelem bylo lidem za želenou oponou poskytnout zpravodajství "ze Západu", a to už od roku 1950, po roce 1989 se RFE zaměřilo na ty země, kde chybí nezávislé zpravodajství (podle této americké vlády tím šíří “radikální propagandu”…). Vysílá a publikuje ve 23 zemích a ve 27 jazycích, a Praha má tu čest hostit jeho hlavní sídlo.
I proto česká vláda nejspíš cítí zodpovědnost za to, postavit se do čela snah o záchranu RFE. Mezi členskými státy EU začali podporu shánět ministr zahraničí Lipavský i ministr pro evropské záležitosti Dvořák. Podle Dvořáka (mluvil s Deníkem N) se podařilo získat zatím podporu 10 zemí, které spolu chtějí vymyslet nějaké řešení. Roční provoz jen pražské centrály vyjde na 150 milionů dolarů, takže se nejedná o drobné, v mnohých státech je ale RFE téměř jediný nezávislý zdroj informací. A pokud není jediný, tak rozhodně důležitý, a do velké míry nezávislý na místních vazbách (RFE vysílá i do třech členských zemí EU - Rumunska, Bulharska a Maďarska). Držím "Svobodce" palce. Ostatně jak říká Keynes, můžeme si dovolit všechno, co si umaneme.
🇺🇸 McCarthy je zpět
"Jsem v klidu, protože mám v pohodě deportační destinaci." Ze všech možných konverzací, kterou bych s Bárou přes oceán uměla představit, tahle ještě nedávno nebyla na seznamu. And yet, here we are. Bára studuje na Columbii, která se několikrát v dějinách stala centre studentského aktivismu, naposled po 7. říjnu. Teď si univerzitu spolu s dalšími institucemi nová americká administrativa vybrala jako cíl svých kulturních válek. Trump s Muskem jim hrozí zastavením penězovodů, a tento týden převedl do reality i svůj plán zrušit ministerstvo školství (školy se nezavřou, spousta úkolů mají jednotlivé státy, ale povede to k chaosu a nerovnostem ve vzdělávání). Kromě univerzit je tak pod útokem i celá státní správa.
Děsivá je například reportáž z CDC, Centra pro kontrolu nemocí, národního institutu pro veřejné zdraví. Zaměstnanci v ní popisují čistky a strach, se kterým prozatím nevyhození zaměstnanci chodí do práce. Zatímco USA čelí spalničkám. I na úrovni jednotlivců začíná být život v USA nebo cesta tam ruská ruleta - množí se případy lidí, kteří byli deportováni, a to i navzdory soudním rozhodnutím (od údajných zločinců přes profesory), nebo je jim zamítnut vstup na základě pochybných důvodů a praktik (jako například francouzský vědec, kterému byl prohledán telefon na letišti, a kvůli zprávám kritickým k Donaldu Trumpovi nebyl vpuštěn do země).
Zmínit všechny instituce, které se ocitly v chaosu, by zabralo několik newsletterů (tématu se v "miniseriálu" věnuje třeba New Yorker), a tomhle místě se proto hodí spíš obecná poznámka, že Spojené státy podobný hon na čarodějnice nezažívají poprvé. Pokud jste viděli seriál Oppenheimer, vybavíte si komisi, která zkoumala, jestli nebohý fyzik náhodou není komunista. V 50. letech, kdy se naplno rozhořela (rozchladila?) studená válka, v USA došlo k brutálním čistkám. Jejich tváří se stal senátor Joseph McCarthy, po kterém se období jmenuje - McCarthyism (čtení o jeho počátcích je fascinující). Strach a paranoia obcházely politiky, úředníky, spisovatele nebo herce, a mnoho nevinných lidí přišlo o práci i své životní dílo. Dosaďte si za "komunista" slovo "liberál", a přesně tam teď míří Trumpova administrativa.
PS: Stephen Levitsky, autor knihy How Democracies Die (Jak umírají demokracie), situaci v USA považuje za mnohem horší než v jiných polo-demokraciích: „Když se podívám na srovnatelné případy v 21. století, jako je Maďarsko, Polsko a Turecko, v mnoha ohledech je to horší. Tyto první dva měsíce byly mnohem agresivněji autoritářské než téměř jakýkoli jiný srovnatelný případ demokratického úpadku, který znám.“
Další dění
🪫 Vybitý Northvolt
Velkým tématem roku 2025 bude evropská soběstačnost, nebo strategická autonomie, chcete-li udělat radost Francouzům. Součástí této snahy je výroba autobaterií, a já jsem v roce 2022 psala o firmě Northvolt, která měla být evropskou vlajkovou lodí v tomto oboru. O tři roky později Northvolt zbankrotoval. Firma založená v roce 2016 dvěma bývalými manažery z Tesly měla továrny ve Švédsku, Německu a Kanadě, a také podporu gigantů jako Volkswagen, Goldman Sachs a BlackRock. Jednalo se o vůbec nejúspěšnější evropský start-up, který nasbíral investice ve výši 15 miliard dolarů.
Ambiciózní plány na rozvoj se ale nepotkaly s realitou, Northvolt přestal být schopen plnit zakázky a po 1 milionu vyrobených autobaterií jde do konkurzu. Někteří chtějí, aby firmu zachránilo domovské Švédsko, švédská vláda zase říká, že konkurenceschopný bateriový průmysl je úkol pro EU. A něco na tom je - hlavním konkurentem je Čína, kde automobilový průmysl dostává masivní státní podporu, a největší čínský výrobce autobaterií CATL chystá výstavbu továren v Německu, Maďarsku a Španělsku. A žádný evropský stát sám této konkurenci nejspíš čelit nedokáže.
🛰️ Satelitní války
Jiné evropské firmě naopak investoři přibývají. Od konce února raketově vzrostl zájem o francouzského provozovatele satelitů Eutelsat, která provozuje i satelitní internet Eutelsat OneWeb. Eutelsat vyjednává s Evropskou komisí o tom, jestli nenahradí životně důležitý Starlink v Ukrajině, a mohla by být součástí nově nalezené evropské nezávislosti na USA. Že se to povede, není zdaleka zaručené, ale je to šance.
Satelitní internet, a konkrétně Starlink, je pro Ukrajinu téměř stejně důležitý jako munice. Bez něj by vojáci na frontě nemohli efektivně komunikovat, zpřesňovat svoje útoky nebo provozovat drony, a Starlink je do jisté míry odolný vůči ruským rušičkám, takže je i spolehlivý. Používají ho i civilisté v oblastech, kde Rusko útočí na základní infrastrukturu.
Eutelsat má v porovnání se Starlinkem několik nevýhod - je pomalejší (asi o čtvrtinu), v základní verzi je dražší (asi osmkrát) a má menší kapacitu (648 satelitů v porovnání se 7 000 od Starlinku). Pořád je ale v nejlepší pozici oproti další konkurenci - lucemburská SES má aktuálně 70 satelitů na oběžné dráze a kanadský Telesat stále čeká na spuštění. Co je ale úplně nejzásadnější, to je počet terminálů, který je Eutelsat schopný dodat, a jak moc udržitelný je jeho růst do budoucna. Jako v mnoha jiných případech je ale alternativou spojit síly napříč Evropou, jak se děje v případě projektu Govsatcom, který má propojit satelity států EU, nebo IRIS2, který má být k dispozici v další dekádě. Největší konkurence totiž přichází, opět, z Číny, v podobě firmy SpaceSail. A za současné situace by z jejího rozmachu nejspíš těžilo Rusko, přítel Číny na věčné časy. Společnému evropskému postupu se tak nevyhneme ani v tomto případě.
🤬 Mainstreamové okno
Jednou z klasických politických strategií je posouvání Overtonova okna. Politolog Joseph Overton v devadesátých letech přišel s myšlenkou, že ve veřejné diskuzi existuje obecně přijímaný rozsah přípustných témat a názorů, a když jeho kolegové po jeho smrti pokračovali v Overtonově práci, pojmenovali celou teorii po něm. Overtonovo okno tak tvoří jakousi výseč přípustného - uvnitř našeho okna by se tak nacházela debata o DPH nebo mateřské dovolené, mimo něj pak třeba popírání holocaustu. Když se pak toto okno posouvá, znamená to, že se v politice objevila síla, která z dříve nepřípustného dělá přípustné. A protože (téměř) všem činům předcházejí slova, všímat si podobných posunů je naprosto zásadní.
Jeden takový velký posun do evropské politiky přinesla krajní pravice - tak dlouho extremisté mluvili o migrantech vraždících ženy a děti, až se z tématu migrace stal politický horký brambor. Důkazem, jak moc téma v Evropě rezonuje, je i to, že ho Vladimir Putin využívá v rámci své hybridní války proti nám. Výsledkem je, že z omezování migrace se stal mainstream - kdo není proti migraci, v politickém boji prohraje. Jedním z cílů mainstreamových politiků, hlavně těch ve středu a na pravo politického spektra, je v tomto ohledu sebrat hlasy právě krajní pravici tím, že jim téma vezmou.
Tato logika intuitivně dává smysl - lidé se bojí migrace, takže když budou její "řešení" nabízet mainstreamové strany, budou je lidé volit místo extremistů. Akorát že vůbec. Podle rok a půl staré studie totiž naskakování na nacionalistická témata vede k tomu, že lidé volí krajní pravici více. Autoři studie mluví o "aktivaci" pocitu nacionalistických tendencí tím, že se o nich bude hojně mluvit. A pokud o nich budou politici často mluvit, vede to k tomu, že voliči si budou přát radikální řešení. Jako nejlepší strategie proti krajní pravici se zdá být, zuby nehty se držet "mainstreamového okna" - nepřebírat její témata a ve voličích nepřiživovat pocity strachu a ohrožení. Tuším ale, že kampaň před českými volbami se této strategie držet nebude.
K poslechu, pozorování i četbě
🤞🏼 Optimální optimismus
Před pár dny jsem moderovala diskuzi na křtu knihy Matúše Haláše Strategic Dynamics, a zadání bylo jednoznačné - vést ji optimisticky. Když jsem se zamyslela nad tím, proč mi toto zadání připadá tak těžké, kromě objektivního stavu světa jsem přišla ještě na jednu věc - obvzláště u mladé ženy může být optimismus považován za naivitu. A naivita, to je sousedka hlouposti. Navíc být za naivku, to je skoro tak ponižující jako být za hysterku. Každopádně, přes tyto pocity jsem se přenesla a trochu optimismu jsme ze současného stavu světa vykřesali.
Shodou okolností jsem nedávno narazila na tento text o optimismu, který přispěl k mojí duševní pohodě, protože jej pojímá trochu jinak než je zdomácnělá definice. Původ slova optimismus totiž nemá nic společného s vírou, že věci dopadnou dobře. V pojetí filosofů jako Leibniz totiž optimismus vychází z toho, že můžeme žít v nejlepším z možných světů. Kromě názvu autobiografie Madeleine Albright se za tímto slovním spojením skrývá teze, že sice existuje nekonečně mnoho způsobů, jak by mohl náš svět vypadat, ale tak, jak vypadá ve skutečnosti, je zkrátka ten nejlepší možný. Jinými slovy - optimální. Optimismus v tomto pojetí tak neznamená naivní víra v dobrý konec, ale uznání, že nic není dokonalé, ale i tak má cenu se snažit o co nejlepší výsledek.
⏰ Čas na Rovelliho
Doporučení na knihy italského fyzika Carla Rovelliho už jste ode mě dostali dvakrát. V době, kdy jsem ho četla poprvé, jsem ale newsletter ještě neměla, a proto se mi náramně hodí, že Aeon vytáhl z archivu Rovelliho přednášku v Royal Institution z roku 2018 a já ho mohu zmínit potřetí. Nemusím tak opět odkazovat na knihu (The Order of Time), ale mohu doporučit právě tuto nahrávku, která (opět) zaútočí na základy vašeho vnímání světa. Pokud na jejím konci budete tápat, nevadí, Rovelli sám náš mozek označuje za "devastatingly stupid", zničujícím způsobem hloupý. I když ale realitu, ve které žijeme, nejsme s to nikdy zcela pochopit, můžeme se zkusit jejímu pochopení přiblížit.
V případě této přednášky, nazvané Fyzika a filosofie času, se vám Rovelli za pomocí červeného lana pokusí vysvětlit, že lineární představa času (právě jako nataženého lana) je jen lidskou berličkou, která ale nemá se skutečností společného zhola nic. Čas je jen kombinace různých vlastností a jevů, které si my lidé interpretujeme jako vteřiny a roky, které ubíhají - přitom vaše hlava je starší než vaše nohy, "teď" je bublina, a rozdíl mezi minulostí a budoucností zná jen jedna jediná základní fyzikální rovnice. A pocit, že čas plyne, je možná pouze výplodem našeho mozku, a výplodem našich emocí. Ve finále je naše vnímání času totiž hlavně o tom, že právě skrze něj se vztahujeme k životu a ke světu, a tak nám tento emoční náboj nedovolí čas vnímat jakkoliv jinak. Dozvědět se o tom všem vám zabere 55 minut času.
🚩 Aktuální služebnice
Skutečná genialita některých autorů se ukáže až po letech. Ne, že by jejich knihy nebyly dobré ihned po vydání, jejich dílo ale nabere úplně novou hloubku v momentě, kdy předběhnou svou dobu. Nebo se doba "vrátí" do časů, kdy jsou jejich myšlenky opět aktuální. Kanaďanka Margaret Atwood napsala Příběh služebnice (The Handmaid's Tale) v roce 1985, kdy ve Spojených státech vládl Republikán Ronald Reagan opírající se o Moral Majority, konzervativní náboženskou organizaci. Ta sice oficiálně existovala jen deset let, do roku 1989, položila ale pevné základy konzervativní náboženské pravicové politiky. Moral Majority byla zásadně proti hnutím za lidská práva (rozuměj práva ne-bílých Američanů), hnutí za práva pro ženy, nebo třeba proti výuce evoluce. Atwood jejich činnost sledovala a v The Handmaid's Tale si představila to, co hlásali, v praxi. Výsledkem byl totalitní patriarchát.
Hodně přemýšlím nad tím, jestli se vůbec někdy v dějinách stalo, že by varování lidí jako Karel Čapek nebo Margaret Atwood byly vyslyšeny. Každopádně bych si přála, aby se to minimálně v případě Atwood stalo. S tím, jak sílí pravicové a konzervativní síly všude v Evropě (o USA nemluvě), se "do módy" vrací i všechny cíle Moral Majority (českým příkladem jsou aktivity Aliance pro rodinu, jedná se ale o celosvětový fenomén). Zároveň s demografickou krizí a čím dál toxičtějším životním prostředím je plození a rození dětí stále větším politickým tématem, stejně jako epidemie osamělosti (týkající se disproporčně mužů). To všechno může namíchat toxický koktejl, před kterým se Atwood snažila varovat, a právě proto ji stojí za to číst.
Bez kontextu
Kanada má nového premiéra, po idolovi Justinu Trudeauovi si Liberální strana za nového předsedu a premiéra zvolila "George Clooneyho mezi bankéři " Marka Carneyho.
Maďarsko zakázalo pochody hrdosti (pride).
Turecký režim Recepa Tayyipa Erdoğana zatkl svého hlavního vyzyvatele, populárního starostu Ekrema İmamoğlu.
Poznámka na konec
Na pozici muže, který mě nejvícekrát rozbrečel, se dlouho držel John Green - pravidelně mě dojímal u podcastu (a knihy) The Anthropocene Reviewed. Aktuálně ho vystřídal Nick Cave, jehož Red Hand Files mě pokaždé znovu sejmou svou lidskostí. Velmi doporučuju odebírat.
PS: Overview effect se dá přeložit jako "pocit přehledu" a často ho mají astronauti/kosmonauti, kteří se vrátí z vesmíru. Viděli díky tomu, jak jsme zranitelní a taky tak trochu bezvýznamní. Já jsem bohužel ve vesmíru nikdy nebyla, ale pocit nahodilosti, údivu a pomíjivosti mám někdy i tak. A taky mám moc ráda všechno, co se týká kosmu, tak jsem po "tom pocitu" pojmenovala aspoň svůj newsletter.
PPS: Pokud se ptáte, kdo jsem - mám instagram @haanule, spolu s Bárou Chaloupkovou jsem založila podcast za Humny a živí mě práce v českém Senátu (především k zahraniční politice). Studovala jsem mezinárodní vztahy, o trochu méně taky ekonomii, ale hlavně věřím v to, že člověk se učí celý život.