#82: Trump v Kapitolu a Pluto ve Vodnáři, poměřování raket a střela do kolene

Sobota 25. 1. 2025

Jan 25, 2025

Vážení a milí,

vítejte u nového vydání newsletteru! Dnes se vydáme na Blízký východ, kde bylo uzavřeno příměří, do Spojených států, kde byla vyhlášena válka předchozí vládě, a do Balského moře, kde válka latentně už nějakou dobu probíhá. Kromě toho si porovnáme rakety amerických miliardářů, shrneme si situaci TikToku v USA a podíváme se do čínských továren oděvního giganta Shein. Na závěr ode mě dostanete tip na film o irském rapu, knihu o povaze reality a divadlo o statečných jeptiškách.

Příjemné čtení

Hana ❤️

PS: dnešní četba vám zabere: 12 minut

PPS: Podpořit vznik newsletteru můžete tady na Substacku pravidelným "předplatným" nebo zde měsíčně i jednorázově.

📚 Co zrovna čtu: Zoulfa Katouh - Dokud rostou citronovníky (všechny knihy si ukládám na Goodreads)

🎧 Co zrovna poslouchám: Bad Bunny & Bomba Estéreo - Ojitos Lindos

Mezinárodní dění

🇵🇸 Příměří, plus mínus

Po 15 měsících války bylo dosaženo příměří mezi Izraelem a Hamásem. Jeho výsledkem je několikafázový plán, a od neděle 19. ledna běží první fáze. V prvních 42 dnech se má izraelská armáda stáhnout s Gazy, opačným směrem než vojáci má konečně začít proudit humanitární pomoc. Důležitou součástí je i výměna rukojmích - v neděli Hamás předal Červenému kříži tři mladé ženy, Izrael výměnou za to propustil 90 žen a nezletilých z vězení. Celkem má být v první fázi propuštěno 33 izraelských rukojmí a 1 900 Palestinců*. Kdo v Gaze bude vládnout a jak bude zajištěna základní budoucnost pro Palestince, o tom se ale nemluví, a zadělává tak na budoucí problémy.

Příměří má i vedlejší účinky. Z izraelské vlády rezignovalo hned několik krajně-pravicových ministrů, kteří trvají na pokračování války proti Hamásu za každou cenu. Vláda premiéra Netanjahu je tak zas o něco méně stabilní. Zároveň násilí na jednom palestinském území ustalo a na druhém zesílilo. Válka proti Hamásu v Gaze ustala, ale jako by se jen přesunula na Západní břeh Jordánu. Tam se schází několik rozbušek zároveň - násilí ze strany izraelských osadníků, kteří nelegálně zabírají palestinské území, teroristické buňky především v městě Dženín a disproporční útoky izraelské armády, které v posledních dnech zesílily. Sjednané příměří tak zatím drží, k míru či dokonce usmíření na Blízkém východě má ale aktuální situace daleko.

*Poměry propuštěných i mrtvých (1200 izraelských ku 47 000 až 100 000 palestinských) mě nepřestávají fascinovat.

🇺🇸 Trump v Kapitolu, Pluto ve Vodnáři

"Jak dlouho chcete ještě vydržet u téhle sr*čky?" Těmito slovy do režie zavolal tlumočník německé televize Phoenix, když dopřekládal jeden z projevů Donalda Trumpa v den jeho inaugurace v Kapitolu. Do nálady se trefil asi mnohým, který ten den převzetí moci ve Washingtonu sledovali. Trumpův hlavní projev zněl prvních pár vteřin téměř optimisticky, věta "Zlatá éra Ameriky začíná právě teď" připomínala Reaganovo "it's morning again in America". Záhy se ale ukázalo, že strašidelně klidným hlasem přednáší jen další řeč jako vystřiženou z ostré předvolební kampaně. Diváci tak mohli hrát trumpovské bingo - návrat "selského rozumu", zavření hranic, nespravedlivá justice, s fosilními palivy na věčné časy, existují jen dvě pohlaví, zábor Panamy a přejmenování Mexického zálivu na Americký.

Televizní tlumočník svou otázkou uhodil hřebíček na hlavičku i proto, že je čím dál jasnější, že trumpismus žije z pozornosti. A je úplně jedno, jestli ji upoutá urážlivý proslov nebo pseudo-hajlování Elona Muska. Velké internetové firmy tak nejenže dostaly lepší místa na inauguraci než členové Trumpovy vlády, jejich byznys model - zdá se - prosakuje i do politiky. Každé uzmutí pozornosti je dobré uzmutí pozornosti. Není tak pragmatičtější se od dění odpojit, spíš než bezmocně přihlížet? V rotundě Kapitolu, kde byl Trump inaugurován, sedělo několik málo lidí (převážně mužů), kteří mají nad vaším životem možná větší moc než vy sami - určují informační kanály, které využíváte, mají pod kontrolou komunikaci s vašimi blízkými, mají v rukou vaši fyzickou bezpečnost a určí budoucí podobu světa.

Podle mé kamarádky Sabiny právě teď vstupujeme do éry, kde se tato budoucí podoba tvoří. Pluto ve Vodnáři (které bylo naposledy v revolučních letech 1778 až 1798) znamená, že od listopadu 2024 do roku 2043 bude svět v pohybu, a bude se tvořit nový status quo. Na astrologii svoji analýzu zakládat nechci, nicméně hvězdy a data se v tomto ohledu shodují. Například podle výzkumu ECFR většina světa změnu chce. Lidé všude kromě Evropy a Jižní Koreje si myslí, že Trump je dobrou zprávou pro jejich zemi i pro mír ve světě. Ne-západní populace je také toho názoru, že Čína brzy USA přeskočí na pozici světové velmoci a svět se posune od globalizace určované západními pravidly k mnohem transakčnějším vztahům. Nic nebude jako dřív. Nemusíme proto nutně poslouchat každý výkřik staronového amerického prezidenta a jeho nohsledů, vnímat je jako symbol měnící se reality ale musíme.

PS: Jako protilék k všem nenávistným slovům si můžete pustit 15 minut bohoslužby biskupky Mariann Budde. Obletělo internet jako pravý opak štěpících a nenávistných Trumpových slov.

🌊 Balt v ohrožení

Pobřeží Baltu mám spojené s dovolenou mého dětství, kdy jsem s rodiči každý rok jezdil na sever Německa. Idylické "studené" moře má ale i svoji odvrácenou stránku, stalo se jednou z frontových linií skoro-války mezi Ruskem a NATO. Po vstupu Finska a Švédska do Aliance je Balt obklopený členskými státy, ale Rusko se rozhodně nenechává odradit. Napětí stoupá na vodě, pod vodou i nad ní. Pár příkladů za všechny: německé úřady musely odtáhnout mimo volné moře nefunkční tanker z ruské "stínové flotily", skupiny nelegálních lodí, které Rusko používá k přepravě ropy, na kterou se vztahují sankce, v posledních měsících bylo poškozeno hned několik podmořských kabelů, které jsou zásadní pro přepravu elektřiny nebo komunikace mezi evropskými zeměmi a francouzské armádní letadlo čelilo ruskému radarovému "útoku", když nad mořem hlídkovalo.

Evropskou odpovědí je zesílené hlídání lodí i podmořských kabelů, a to i přesto, že podle Washington Post konkrétně poškození podmořských kabelů nemá na svědomí Rusko, mělo se jednat o nehody. Definitivně vyvrácená podezření ze sabotáže kabelů nejsou, zároveň Rusko téměř stoprocentně provedlo sabotáže jiné (psala jsem tady). Takže prohlášení švédského premiéra Kristerssona, že "nejsme ani ve válce, ani nemáme mír" stále platí.

Další dění

🚀 Poměřování raket

Joe Biden ve svém posledním projevu v roli prezidenta varoval před vznikem oligarchie, tedy vlády několika málo bohatých. Je otázka, jestli toto varování není s pověstným křížkem po funuse, protože v dnešních Spojených státech peníze už dávno znamenají moc. A to ne nějakým zákeřným spiknutím, ale zkrátka tím, do čeho všeho díky svým penězům mohou promlouvat. Tak například firma SpaceX Elona Muska je aktuálně v USA jediná, která umí doletět na oběžnou dráhu. Respektive až do poloviny ledna, kdy se k ní přidala firma Blue Origin Jeffa Bezose. Miliardáři si teď doslova mohou poměřovat rakety.

Raketa New Glenn, pojmenovaná po Johnu Glennovi, prvním Američanovi co obletěl Zemi na oběžné dráze, je svým úspěšným startem přímou výzvou pro SpaceX. New Glenn umí unést více materiálu než raketa Falcon 9 a podobně těžký náklad jako nová Falcon Heavy (45 tun na nízkou oběžnou dráhu, 13,5 tuny na geostacionární dráhu a 7 tun na Měsíc) a její první stupeň je také teoreticky znovu použitelný. Při tomto startu se sice první půlka nezvládla vrátit na platformu v Atlantiku, ale i tak je to pro Bezose převratný okamžik, New Glenn vzlétla a na oběžnou dráhu donesla, co měla, na první pokus.

Kromě ega obou mužů se ve vesmíru střetávají i radikálně odlišné vize pro využití kosmického prostoru. Musk se svým spasitelským komplexem chce kolonizovat Mars a Zemi považuje za de facto přežitek, prostor, kde zůstanou jen chudí (vzpomeňte si na film Elysium, tak zhruba tak). Bezos má vizi opačnou - mimo Zemi chce přesunout všechny "nepříjemné" procesy jako těžbu nebo těžký průmysl, a naši planetu tak učinit mnohem přívětivější k životu. Kdyby oba pánové dali své jmění dohromady, mohli by se přičinit o to, aby Země byla obyvatelnější a přívětivější i bez nutnosti se roztahovat za hranice atmosféry, ale to se asi špatně poměřuje.

📱 Ťikťok pro TikTok

Události se ohledně TikToku ve Spojených státech v posledním týdnu vyvíjely podobně překotně jako probíhá scrollování na této čínské sociální síti. 17. ledna 2025 americký Nejvyšší soud potvrdil platnost zákona z loňského roku, podle kterého mateřská firma TikToku ByteDance musela síť do 19. ledna buď prodat americkému majiteli, nebo v USA přestat působit. 18. ledna přestal TikTok na 14 hodin fungovat, čímž se mocenská hra definitivně rozehrála. Donald Trump, ještě jako budoucí prezident, na své sociální síti Truth Social napsal, že hned po nástupu hodlá prodloužit lhůtu, během které bude možné jednat o prodeji. Jednalo se o zajímavou demonstraci moci - aniž by měl Trump právně jakýkoliv mandát, jen na základě jeho slibu, TikTok obnovil činnost. Jen tak, na dobré slovo, jako od nějakého monarchy. Exekutivní příkaz Trump 20. ledna skutečně podepsal, byť právně jde o velmi sporný krok.

Hodiny TikToku ťikají tak jako tak. Trump platnost zákona (po hovoru s čínským prezidentem Si Ťin-pchingem) pouze odložil o 75 dní (i když legislativně "na vodě"), a stále chce, aby ho někdo odkoupil. V úvahu má připadat, že 50% podíl by koupila jeho vlastní síť Truth Social a druhou polovinu … těžko říct. Každopádně má patřit Američanům. Jak pravděpodobný je odprodej rodilému jihoafričanovi Elonu Muskovi nebo firmám Meta Marka Zuckerberga nebo Oracle Larry Ellisona, to v tuto chvíli nelze říct.

Američané mezitím na nic nečekali a začali hromadně utíkat k aplikaci Xiaohongshu alias RedNote. V překladu název sítě doslova znamená "Rudá knížka", což se odkazuje ke svazku obsahujícím citáty Mao Ce-Tunga. A rudá je i jinak - TikTok je formálně oddělený od sítě Douyin, čínské verze TikToku, kdežto Rudá knížka je celá v čínštině a přímo napojená na čínskou vládu. Uživatelé se tak mohou "těšit" na autentický zážitek nejen ohledně jazyka (čínština na Duolingu rapidně nabrala na popularitě), ale také v podobě tvrdé cenzury.

👕 Stále stejný Shein

Valnou většinu svého oblečení kupuju z druhé ruky, přesto mám jedno pravidlo. Ani na Vinted si nikdy nekoupím nic od značky Shein. O jejích byznysových praktikách jsem psala už předloni, a nic se na nich nezměnilo. Naopak, získáváme další a další poznatky o toxicitě Sheinu (ve všech významech slova). Ty nejnovější má BBC, jejímž reportérce se podařilo dostat se do "vesnice" v čínském Kantonu, kde pracují i bydlí zaměstnanci firmy.

Mezi šokující, ale ne překvapivá zjištění patří, že v továrnách se pracuje 75 hodin týdně, což porušuje čínský zákoník práce. Že volno mají zaměstnanci jeden den v měsíci, pokud vůbec. O víkendech je to skoro oddych - 9 hodin práce denně místo 14. Nic z toho není nové, ale vzhledem k tomu, že Shein plánuje vstup na londýnskou burzu, je v citlivé situaci. Zároveň se zdá, že jí nic nemůže ublížit - je stabilním zdrojem (byť mizerného) příjmu pro mnohé zaměstnance, a vzhledem k tomu, že odešle denně asi milion balíčků s oblečením, poptávky je také víc než dost. Otázkou do diskuze zůstává, jestli když Spojené státy zakazují TikTok, jestli by nestály za regulaci i platformy jako Shein.

K poslechu, pozorování i četbě

🇮🇪 Střela do kolene

Vzděláním jsem politoložka, ale kdybych měla formulovat jednu hypotézu jako psycholožka, bude to tenhle: Severoirům se jako odpověď na trauma sektářského násilí vyvinul mimořádný smysl pro humor. Vysvětlovalo by to vznik seriálu Derry Girls nebo filmu Kneecap. O první zmíněném jsem psala tady, na Kneecap dojde dnes.

Kneecap je slangový výraz pro střelu do kolene, kterou si během Troubles často "vysloužili" údajní zrádci nebo kriminálníci. Kromě toho je to také název rapové kapely z Belfastu, která ve svých skladbách kombinuje angličtinu s irštinou, ohroženým původním jazykem Irského ostrova. A i když irštině chybí slovo pro kokain, členové Kneecap Liam Óg Ó hAnnaidh, Naoise Ó Cairealláin a J.J. Ó Dochartaigh* skrze své texty o drogách i nespravedlivému útlaku britských úřadů umně kombinují hudbu a republikánskou politickou agendu (včetně "střelby" do vlastních řad, včetně Gerryho Adamse).

Jejich aktivity mají daleko do střelení se do vlastní nohy. Film nesoucí název kapely, jejíž členové v něm hrají sami sebe a který sleduje počátky jejich kariéry, je součástí budování brandu rebelů s komplikovanou minulostí. Budí dojem téměř náhodného úspěchu, který diváka nutí kapele fandit o to víc, i když konzumaci nelegálních drog nepovažuje za vrchol zábavy. Nahodilost nebo amatérismus je jen fasáda, kapela v rámci příprav na natáčení například půl roku chodila na herecké kurzy. Ve skutečnosti se také nepotkali na policejní stanici, ale na jazykovém festivalu, a v rozhovorech působí jako opak chaotických pobudů z ulice. Navíc Naoise píše i divadlo. Jejich skutečný, ne-filmový příběh je náročné dopátrat, což jen přispívá k budování mytologie jejich uměleckých person - Mo Chara, Móglaí Bap a DJ Próvai.

Něco přeci jen víme - otec jednoho z členů, Naoise alias Móglaího, tak například nebyl člen IRA jako ve filmu. Spolu se svou ženou byl Gearóid Ó Cairealláin přední aktivista za podporu irštiny, a svého syna aktivně podporoval až do své nedávné smrti. Jestli se Liam skutečně zamiloval do protestantské dcery britského policisty nebo jestli chlapci učiteli irštiny JJovi skutečně rozkopali zahradu, aby ho donutili s nimi natočit své první songy, to (zatím) zůstává skryto. Každopádně Kneecap je jedním z nejvtipnějších filmů, co jsem za poslední roky viděla, a navíc dává velmi dobrou lekci kulturního i politického marketingu.

*jména členů kapely názorně demonstrují, proč je irština náročná

🔮 Realita podle Rovelliho

Když jsem loni v srpnu doporučovala knihu Carla Rovelliho o bílých dírách, použila jsem titulek "člověk fyzikem, fyzik člověkem". Můj kamarád Jiří mě Rovelliho knihami zásobuje i nadále (Jiří, pokud toto čteš, ještě nemám Anaximandera a tu o laskavosti), a k Vánocům jsem tak dostala Reality is not what it seems/Realita není taková, jaká se zdá. A opět nemůžu ji nezmínit, protože Rovelli se zařadil vedle Johna a Hanka Greeny a Radku Denemarkovou mezi lidi, o kterých si myslím, že by měli řídit svět. Kvůli tomu, jak nad ním přemýšlí.

Reality is not what it seems je na první pohled o fyzikálním přemýšlení o podstatě reality, od Démokrita po kvantovou gravitaci. Dočtete se o základních pravidlech, o kterých si myslíme, že popisují vše od atomů po supernovy, a hlavních teoriích, které se snažíme postupně potvrdit nebo vyvrátit. Na druhý pohled je to ale - opět - kniha filosofická. Ukazuje se, že Démokritos, který žil před dvěma a půl tisíci let, přišel s mnohými myšlenkami, které teď experimentálně dokazujeme. Pak ale přišlo křesťanství, a vše, co se nevešlo do monoteistického výkladu světa, bylo zničeno. Na stránkách knihy čtenář tuší krystalky soli z Rovelliho slz. Slz lítosti nad tím, co vše lidé zničí, i dojetí nad tím, co vše dokáží vybudovat, když spojí síly.

💧 Hluboká Bílá voda

"Nejhorší je, když se k moci dostanou lidi, co nikdy nepoznali lásku." Tahle věta z divadelní hry Bílá voda mi utkvěla v paměti. Na motivy stejnojmenné knihy Kateřiny Tučkové ji hraje Stavovské divadlo, a naprosto mě nadchla. Všechno funguje - příběh, emoce, herci, symboly, scéna, a navíc se divák musí potkat s reálnou českou historií.

Bílá voda je název malé vesnice v česko-polském pohraničí, kam v roce 1950 komunisté odvlekly členky řeholních řádů. Na povrchu sledujeme boj dobra se zlem, zbožných sester a prohnilého režimu, Bílá voda ale dává tvář všem zúčastněným, a tvoří tak hluboké lidské drama. I ti na špatné straně barikády mají své motivace a své démony, a druhým ubližují někdy i omylem. Knihu jsem nečetla a tuším, že tříhodinové představení neobsáhne všechny motivy, se kterými Tučková pracuje. Baví mě linka boje za rovná práva pro ženy v tak konzervativní instituci jako katolická církev, a z divadla jsem odešla s chutí si Bílou vodu přečíst.

Bez kontextu

2,5 % Slovenska se sešly na náměstích po celé zemi, aby vyjádřily podporu proevropskému směřování a nesouhlas s vládou premiéra Fica.
Apolena Rychlíková na Page Not Found napsala o šokujícím "výletu" na český Discord, kde se obchoduje s explicitními záběry dětí i českých a slovenských žen.
Nové prezidentské volby v Rumunsku proběhnou v květnu. Ty původní byly zrušeny kvůli masivní neférové kampani na TikToku.
Novým americkým ministrem zahraničí je Marco Rubio, je asi “nejnormálnějším” členem Trumpova kabinetu.

Poznámka na konec

Doma mám dvě knihovny - jednu s knihami přečtenými a jednu s těmi nepřečtenými. Při pohledu na tu druhou mě často přemůže bezmoc, že v životě nemůžu stihnout přečíst vše, co bych chtěla. Líbí se mi ale představa, o které mi nedávno řekl Filip, a která mě velmi uklidňuje. Knížky (a filmy a seriály) jsou jako řeka. Pokoušet se ji celou vypít je hloupost, mnohem lepší je k ní přistupovat tak, že je nám dovoleno se v ní občas smočit, osvěžit se a prostě si užít čas, který v ní a u ní můžu strávit. Efektivita, rychlost, odškrtávání to-read listu tváří v tvář obří řece pozbývá smyslu, a performativnost četby může ustoupit radosti z ní.

PS: Overview effect se dá přeložit jako "pocit přehledu" a často ho mají astronauti/kosmonauti, kteří se vrátí z vesmíru. Viděli díky tomu, jak jsme zranitelní a taky tak trochu bezvýznamní. Já jsem bohužel ve vesmíru nikdy nebyla, ale pocit nahodilosti, údivu a pomíjivosti mám někdy i tak. A taky mám moc ráda všechno, co se týká kosmu, tak jsem po "tom pocitu" pojmenovala aspoň svůj newsletter.

PPS: Pokud se ptáte, kdo jsem - mám instagram @haanule, spolu s Bárou Chaloupkovou jsem založila podcast za Humny a živí mě práce v českém Senátu (především k zahraniční politice). Studovala jsem mezinárodní vztahy, o trochu méně taky ekonomii, ale hlavně věřím v to, že člověk se učí celý život.